Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2416/2017

25 Cdo 2416/2017-194

USNESENÍ

J. B.

H. P.

, o 10.000.000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2017, č. j. -184, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal dovolání proti usnesení ze dne 22. 2. 2017, č. j. -184, jímž Krajský soud v Brně potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2017, č. j. -179, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2016, č. j. -157. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že dovolání bylo podáno opožděně, neboť napadené rozhodnutí ve věci samé bylo žalobci doručeno dne 7. 10. 2016 a dovolání bylo podáno u soudu až dne 9. 12. 2016, tedy po uplynutí zákonné dvouměsíční dovolací lhůty.

Dovolatel namítá, že již v podání ze dne 15. 10. 2016, ve kterém požádal o ustanovení advokáta, vyjádřil svůj úmysl podat dovolání, a dvouměsíční lhůta tedy běžela znovu od 12. 11. 2016, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 19. 10. 2016, č. j. -166, jímž soud prvního stupně jeho žádosti vyhověl a ustanovil mu zástupce pro dovolací řízení. S tímto závěrem však nelze souhlasit. Obecně sice platí, že požádal-li dovolatel před uplynutím lhůty k dovolání o ustanovení zástupce, běží tato lhůta až od právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto ( část věty druhé za středníkem ), avšak takové posunutí běhu dovolací lhůty je zásadně podmíněno tím, že ještě v prvních dvou měsících od doručení napadeného rozhodnutí je dovolání skutečně podáno. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že žalobce v podání ze dne 15. 10. 2016, nazvaném „Žádost“, požádal jen o ustanovení advokáta, a to „za účelem podání dovolání“, aniž by přitom současně alespoň specifikoval, proti jakému rozhodnutí kterého soudu se takto (případně) hodlá bránit. Je tedy nutno vyjít z toho, že žalobce dovolání v zákonné dvouměsíční lhůtě od doručení napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2016, č. j. -157, nepodal, ale vyjádřil jen svůj úmysl tak učinit v budoucnu, zjevně až poté, co věc posoudí advokát, jenž mu má být ustanoven. Pouhý úmysl podat dovolání či úvaha na toto téma však k posunutí lhůty k dovolání nestačí, neboť předpokladem aplikace věty druhé je včasné podání dovolání [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. , publikováno pod C 2963 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, příp. usnesení téhož soudu ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. , ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. , vůči němuž byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná s ohledem na soukromoprávní zásadu

vigilantibus iura skripta sunt

(bdělým náležejí práva, každý nechť si střeží svá práva) odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. , obdobně též usnesení ze dne 13. 11. 2012, sp. zn.

, nebo usnesení ze dne 21. 4. 2011, sp. zn.

].

Odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. , není v těchto souvislostech zcela přiléhavý, neboť na rozdíl od této věci se účastnice řízení, které posuzoval Ústavní soud, výslovně rozhodla podat dovolání proti konkrétnímu rozhodnutí, a proto současně požádala o ustanovení advokáta. Nelze také přehlédnout, že zatímco v nyní projednávané věci soud prvního stupně o žádosti dovolatele rozhodl natolik bezodkladně, že ustanovenému advokátovi zbýval z původní dovolací lhůty ještě zhruba jeden měsíc, a nic mu tedy nebránilo dovolání podat včas i bez ohledu na ustanovení věty druhé , ve věci řešené u Ústavního soudu pod sp. zn. bylo o žádosti o ustanovení advokáta rozhodnuto až více než půl roku po podání dovolání, a tedy i po uplynutí propadné lhůty k doplnění náležitostí dovolání, což byla jedna z okolností, která odůvodnila výjimečný postup

in favorem

(ve prospěch) stěžovatelky.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl jako nepřípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka posouzení včasnosti původního dovolání byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 8. 2018

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu