Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2901/2018

33 Cdo 2901/2018-354

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Europe Easy Energy a.s., se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1046/24, identifikační číslo osoby 28603001, zastoupené JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou, se sídlem České Budějovice, Radniční 489/7, proti žalovanému K. J., zastoupenému Mgr. Vojtěchem Kolaříkem, advokátem, se sídlem Praha 10, Bělocerkevská 1037/38, o zaplacení 110 287 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. -308, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 12. 2017, č. j. -321, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 11. 2016, č. j. -238, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 23. 1. 2017, č.j. -251, zastavil řízení ohledně „zákonného ročního úroku z prodlení“ z částky 42 653 Kč za období od 13. 12. 2012 do 12. 7. 2013 (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 110 287 Kč s příslušenstvím (výrok II.), žalobu co do „zákonného úroku z prodlení“ z částky 67 634 Kč od 13. 12. 2012 do 18. 1. 2013 zamítl (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu (výroky IV. a V.).

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 10. 2017, č. j. -308, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 12. 2017, č. j. -321, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu změnil, vyhovující výrok o věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle , , neboť má za to, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe potvrzené nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. , a rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. . Za nesprávné právní posouzení považuje to, že odvolací soud zcela nekriticky vyšel z důkazů provedených soudem prvního stupně se závěrem, že žalovaný neunesl důkazní břemeno. Ohrazuje se proti tomu, že nenabídl žádné relevantní důkazy, jež by zpochybňovaly správnost měření daného elektroměru.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost, případně jeho zamítnutí.

Dovolání není podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , dále jen „ “), přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Přípustnost dovolání nemůže být založena tvrzeným rozporem rozsudku odvolacího soudu s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. . Ústavní soud se v dotyčném rozhodnutí zabýval aplikací a interpretací ve spojení s , o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2013. Uvedená právní úprava se však na nyní projednávanou věc nevztahuje.

Ostatní dovolatelem uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nebyla zpochybněna správnost dotyčným elektroměrem naměřených hodnot odběru elektrické energie v rozhodném období. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. V dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je totiž vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ( ) , nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Pro namítaný rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu reprezentovanou jeho rozsudkem ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud rovněž neshledává dovolání přípustným, jelikož uvedené rozhodnutí je založeno na závěru o pochybení odvolacího soudu v souvislosti s výkladem právního úkonu (šlo o jednoznačnost závěru o obsahu pojistné smlouvy); na řešení uvedené právní otázky (výkladu smlouvy) přitom napadené rozhodnutí nespočívá.

Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl ( ).

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [ ]. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se dovolání jeví jako pravděpodobně úspěšné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( , věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. 9. 2018

JUDr. Václav Duda předseda senátu