Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2311/2018

25 Cdo 2311/2018-205

USNESENÍ

L. Š.

Společenství vlastníků Na Slatince 3278/5

, se sídlem Na Slatince 3278/5, Praha 10, IČO 28549503, zastoupené Mgr. Karlem Němcem, advokátem se sídlem Na Pankráci 332/14, Praha 4, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017, č. j. -167,

takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dovolání proti rozsudku ze dne 2. 11. 2017, č. j. -167, jímž Městský soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 11. 2016, č. j. -137, tak, že zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému uvést na své náklady na parkovacím stání A48 v Praze 10, Na Slatince 3278/5, do původního stavu volně stojící garáž, případně podle své volby zaplatit žalovanému 48.384 Kč.

Žalobce v dovolání namítá, že nešlo o zákonem dovolenou svépomoc ( , , účinný do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“), jestliže žalovaný o své vůli odstranil žalobcův garážový box, stojící volně na žalobci pronajatém parkovacím stání ve společných prostorách domu ve správě žalovaného. Přehlíží však, že ačkoli odvolací soud jednání žalovaného za dovolenou svépomoc označil, jen na tomto závěru napadené rozhodnutí nestojí. Odvolací soud totiž především shledal nedovoleným svémocným (svévolným) jednání žalobce, který do tohoto místa nainstaloval garážový box, přestože jeho nájemní právo obsahovalo pouze oprávnění parkovat zde automobil. Uzavřel pak, že jednal-li žalobce v rozporu s účelem, za jakým byl daný prostor kolaudován, s právem vlastníka na určení způsobu využití jeho vlastnictví, s technickými normami i s domovním řádem, vytvořil tím protiprávní stav, a nelze mu tudíž poskytnout právní ochranu, jak požaduje žaloba o uvedení věci do původního stavu. Tento závěr odvolacího soudu ovšem dovoláním napaden nebyl.

Spočívá-li napadený rozsudek na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, nemůže být dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno či zpochybněno být nemohlo (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud je přitom vázán tzv. kvalitativním vymezením dovolacích důvodů, tedy může přezkoumávat napadené rozhodnutí jen v právních otázkách, které vymezí sám dovolatel ( ). Za tohoto stavu nemůže dovolací námitka nesprávnosti závěru o dovolené svépomoci žalovaného založit přípustnost dovolání, neboť řešení této otázky se vzhledem k nenapadenému závěru o protiprávnosti žalobního požadavku, který obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, nemůže projevit ve výsledku sporu.

Na věci pak nic nemění ani nedůvodná námitka dovolatele, že petit žaloby nebyl fakultativně alternativním (

alternativa facultas

), nýbrž čistě alternativním; podle jeho názoru má sekundární peněžité plnění (nárok na náhradu tvrzené škody) původ v hmotněprávním základu věci, a mělo být proto rozhodováno samostatně i o požadavku na peněžité plnění. S tímto závěrem nelze v dané věci souhlasit, vždyť právě podstatou žalobního petitu formulovaného jako alternativa facultas je, že žalobce projevuje ochotu přijmout od žalovaného namísto plnění, které mu podle právního předpisu nebo smlouvy náleží, plnění jiné, na které nemá podle hmotného práva nárok; dává tím žalovanému na výběr, jakým způsobem svou povinnost splní. Z toho pak plyne, že je-li primárnímu petitu vyhověno, stanoví soud též plnění náhradní; jestliže však primárnímu petitu vyhovět nelze, nelze současně přiznat ani nárok na náhradní plnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. , publikované pod C 7782 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK). V posuzované věci byl primárním petitem uplatněn nárok na náhradu škody uvedením do původního stavu (nikoli vydání věci) a na úvaze žalovaného bylo ponecháno, zda se této povinnosti zprostí zaplacením peněžité částky. přitom v takovýchto případech stanoví prioritu relutární (peněžité) náhrady; jen požádá-li o to poškozený a je-li to možné a účelné, lze škodu nahradit naturální restitucí, tj. uvedením v předešlý stav (srov. obč. zák., přičemž podle , , účinný od 1. 1. 2014, má naturální restituce přednost, i tak ovšem záleží na poškozeném, jaký způsob náhrady bude požadovat). Zákon sám (hmotné právo) tedy v případě odpovědnosti za škodu alternativní plnění nestanoví, neboť výběr způsobu náhrady má v rukou žalobce, jinými slovy sekundární plnění tak, jak je formuluje žaloba, nemá původ v hmotněprávním základu věci, a napadeným rozhodnutím tedy nebylo rozhodnuto o žalobě s alternativním petitem, ale právě s alternativou facultas.

Dospěl-li tudíž odvolací soud k závěru, že nelze vyhovět požadavku na primární plnění uvedením věci do původního stavu, a je tak nutno bez dalšího zamítnout i žalobu na peněžité plnění, rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a námitky žalobce proto ani zde nemohou podle přípustnost dovolání založit.

Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání žalobce podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 8. 2018

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu