Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2138/2018

22 Cdo 2138/2018-310

USNESENÍ

a) J. S.

a

b) M. S.

, zastoupených JUDr. Martinou Hajdovou, advokátkou se sídlem v Příboře, náměstí Sigmunda Freuda 20, proti žalovaným:

1)

V. J.

a

2) J. E.

, zastoupené obecnou zmocněnkyní A. J., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2018, č. j. -269,

takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobci se domáhali určení, že jsou vlastníky nemovitých věcí, a to (rodinného) domu nezapsaného v katastru nemovitostí stojícího na pozemku („pozemek“), zapsaného na listu vlastnictví pro katastrální území a obec O., u Katastrálního úřadu pro M. kraj, Katastrální pracoviště N. Žalobce b) uzavřel s žalovanými kupní smlouvu dne 12. 11. 1993, jejímž předmětem měl být pozemek a rozestavěný dům, jeho vlastnické právo však nebylo vloženo do katastru nemovitostí. Žalobci (bývalí manželé) tvrdili, že pozemek vydrželi a vlastnické právo k domu (ten není předmětem dovolacího řízení) nabyli výstavbou.

Okresní soud v Novém Jičíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2017, č. j. -220, ve výroku I. určil, že žalobci jsou spoluvlastníky domu, a to o velikosti podílu každý id. ½. Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou spoluvlastníky pozemku o velikosti podílu každý id. ½. Ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení a ve výroku IV. o poplatkové povinnosti žalovaných.

Krajský soud v Ostravě („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 2. 2018, č. j. -269, ve výroku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. Změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. tak, že žalovaný 1) je povinen uhradit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a žalované 2) se povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá (výrok II.). Rozhodl o nákladech řízení a žalované 2) přiznal osvobození od placení soudních poplatků (výroky III. a IV.).

Proti výroku pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu podali žalobci („dovolatelé“) dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů („ “), s tím, že „právní otázka týkající se dobré víry a oprávněné držby, které jsou jednou z podmínek vydržení vlastnického práva, a které již byly několikrát v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, by měla být posouzena jinak“. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci podle

Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolatelé opírají přípustnost dovolání o tvrzení, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak; to konkretizují tak, že byť je jim známo, že judikatura vychází z toho, že k vydržení je třeba dobrá víra držitele a oprávněná držba, která se nemůže zakládat na takovém právním omylu, který se týká jednoznačně formulovaného ustanovení , je v jejich případě třeba tuto otázku posoudit jinak. Poukazují přitom na okolnosti dané věci.

Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě řádné vydržení vlastnického práva mělo nastat před 1. 1. 2014, je třeba na něj aplikovat příslušná ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“ - srov. , 2 , - „o. z.“).

Soudy vyšly ze zjištění, kterým je dovolací soud vázán (a dovolatelé jej ostatně nezpochybňují), že dovolatelé věděli o nedostatku vkladu jejich práva do katastru nemovitostí; závěr, že tak nemohli být oprávněnými držiteli (§ 130 odst. 1 obč. zák.) a pozemek vydržet (§ 134 odst. 1 obč. zák.), je správný.

Dobrá víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. (uveřejněný pod č. C 1176 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck)]. Držitel není „vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Protože dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v takto kvalifikované dobré víře, a druhá nikoliv [usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz), obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. (dostupný na www.nsoud.cz)]. Držba nemovitosti uchopená na základě kupní smlouvy, která nebyla vložena do veřejných knih, a pro nedostatek intabulace se tak nestala účinnou, není oprávněná (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. ). Dovolací soud neshledává důvod pro odchýlení se od uvedených právních závěrů.

Skutkové okolnosti dané věci by snad mohly vést k závěru, že žalobci nedrželi pozemek v nepoctivém úmyslu; jejich držba mohla snad být způsobilá k mimořádnému vydržení (§ 1095 o. z.), k tomu však nemohlo dojít v době, kdy o věci rozhodoval odvolací soud (viz § 3066 o. z. - tato vydržecí doba neskončí dříve než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc nemovitou). Jestliže však věděli, že jejich právo nebylo vloženo do katastru nemovitostí, což je jednoznačný zákonný předpoklad jeho nabytí, nemohli být objektivně, se zřetele ke všem okolnostem, v dobré víře, že jsou vlastníky; jejich omyl byl objektivně neomluvitelný. Ostatně dovolatelé tvrdí, že se o odstranění tohoto nedostatku neúspěšně pokoušeli; věděli tak o jeho existenci. Není tedy žádný důvod změnit dosavadní judikaturu či se od ní odchýlit.

Neobstojí ani odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. , ve kterém se uvádí: „Pokud zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, má tato převahu nad katastrem“. To znamená, že neodpovídá-li právní stav uvedený v katastru nemovitostí skutečnému právnímu stavu, má přednost skutečný právní stav. Jde o rozpor mezi tzv. naturálním a knihovním vlastnictvím. Jde o případy, kdy např. v katastru evidovaný vlastník pozbude právo proto, že jiný jej vydržel, nebo knihovní vlastník nabyl vlastnické právo na základě absolutně neplatné smlouvy. Pak má před „knihovním vlastníkem“ (který ve skutečnosti vlastníkem není) přednost skutečný „naturální“ vlastník. V této věci se však žalobci vlastníky nestali, neboť nenastala právní skutečnost, se kterou platné právo pojí vznik vlastnického práva (vklad práva do katastru nemovitostí).

Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není důvod tuto praxi měnit, a dovolání není přípustné [ a ]. Nejvyšší soud jej proto podle věty první odmítl. V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 8. 2018

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu