Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 25/2017-B-53

MSPH 94 INS XY29 NSČR 25/2017-B-53

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka J. P., narozeného XY, bytem XY, o neschválení oddlužení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Alexejem Hájkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hviezdoslavova 1600/6, PSČ 149 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2016, č. j. , 1 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 12. ledna 2016, č. j. , Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Určil, že zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužníka J. P. učiněné podáním dlužníka ze dne 14. září 2015 není účinné (bod I. výroku).

2/ Neschválil oddlužení dlužníka (bod II. výroku).

3/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku).

4/ Uvedl informaci o tom, že insolvenční správkyní dlužníka je Ing. Helena Štětinová, LL. M. (bod IV. výroku).

5/ Zamítl návrh dlužníka, aby insolvenční správkyně byla zproštěna funkce (bod V. výroku).

[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2016, č. j. , 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník „v celém jeho rozsahu“ dovolání, požaduje, aby je Nejvyšší soud zrušil.

[4] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení , (dále též jen „ “), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , odmítl podle a 2

[5] Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je ve výkladu dovoláním předestřených otázek souladné s níže uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a ve zbývajícím rozsahu (ve vztahu k některým výrokům usnesení insolvenčního soudu potvrzeným usnesením odvolacího soudu) není řádně vymezena přípustnost dovolání.

[6] Dovolatel – ač v článku II. dovolání ohlašuje, že usnesení odvolacího soudu napadá „v celém jeho rozsahu“ – v dovolání argumentuje pouze proti správnosti těch výroků usnesení insolvenčního soudu, jimiž insolvenční soud rozhodl o neúčinnosti zpětvzetí insolvenčního návrhu (bod I. výroku) a o neschválení oddlužení (bod II. výroku).

[7] V rozsahu, v němž odvolací soud usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o prohlášení konkursu (bod III. výroku), ve výroku označujícím insolvenční správkyni (bod IV. výroku) a ve výroku o zamítnutí návrhu, aby insolvenční správkyně byla zproštěna funkce (bod V. výroku), dovolání žádnou argumentaci neobsahuje a dovolatel potud ani nevymezil (způsobem odpovídajícím ustanovení ) důvod přípustnosti dovolání. Potud proto Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle věty první K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže), dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

[8] V rozsahu, v němž odvolací soud usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku o neúčinnosti zpětvzetí insolvenčního návrhu, dovolatel vytýká oběma soudům, že jej v rozporu s ustanovením řádně nepoučily o jeho právech a povinnostech v souvislosti „s jeho návrhem na zpětvzetí svého insolvenčního návrhu“, ač generální poučovací klauzule je nepřetržitá a platí ve všech fázích řízení až do exekuce, bez ohledu na zastoupení. Tvrdí taktéž, že mu nebyla dána možnost vznést námitku podjatosti „dle ustanovení a dle “ (zřejmě míněn ).

[9] Výtka spojovaná s absencí poučení o právech a povinnostech v souvislosti s „návrhem na zpětvzetí svého insolvenčního návrhu“ vystihuje z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení podle Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (respektive v aktuálním znění), jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[10] Ostatně, dovolatel se mýlí i v pojetí koncepce poučovací povinnosti soudu. Koncepce poučovací povinnosti soudu doznala v ve znění účinném od 1. ledna 2001 změn potud, že je koncipována tak, aby bylo vždy bez pochybností zřejmé, kdy a o čem mají být účastníci poučeni. Vzájemný vztah úpravy v ustanovení a úpravy poučovací povinnosti v jednotlivých ustanoveních je vztahem principu a jeho konkrétního promítnutí. Jakého poučení se účastníkům má dostat v konkrétní procesní situaci, nestanoví , ale jednotlivá (další) ustanovení [srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2015, pod číslem 8 (ústavní stížnost proti posledně označenému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. , dostupným na webových stránkách Ústavního soudu), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), pak ani ve spojení s nepředjímá potřebu poučit insolvenčního navrhovatele o podmínkách, za kterých může vzít insolvenční návrh zpět (absurdita takového postupu je očividná). Jakmile pak insolvenční navrhovatel učiní procesní úkon směřující ke zpětvzetí insolvenčního návrhu, má insolvenční soud povinnost o takovém zpětvzetí rozhodnout (byť i tak, že není účinné) a poučovací povinnost o podmínkách zpětvzetí rovněž již postrádá smyslu.

[11] K námitce, že se dovolateli nedostalo poučení o možnosti vznést námitku podjatosti, Nejvyšší soud uvádí, že závěr, podle kterého nedostatek poučení podle ustanovení nepředstavuje vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přijal již v rozsudku ze dne 17. května 2005, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2005, pod číslem 121). Tam vysvětlil, že neposkytne-li soud za řízení účastníkům poučení o tom, že mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, má to pouze za následek, že účastník může během řízení uplatnit námitku podjatosti i po prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde, popřípadě po uplynutí lhůty 15 dnů počítané ode dne, kdy se o důvodu vyloučení dozvěděl nebo kdy tento důvod vznikl. V době, kdy bylo ve věci rozhodnuto, nepřichází vznesení námitky podjatosti ( ) v úvahu a ani není (nemůže být) procesně významné, zda byla splněna poučovací povinnost podle ustanovení , ale jen to, zda ve věci rozhodl vyloučený soudce (přísedící). Námitku, že rozhodnutí insolvenčního soudu nebo odvolacího soudu vydal vyloučený soudce, přitom dovolání ani neobsahuje. Srov. shodně i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 130/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[12] V rozsahu, v němž odvolací soud usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o neschválení oddlužení, je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými (k výkladu ) např. v usnesení ze dne 29. září 2010, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam mimo jiné uzavřel, že neodůvodňuje-li stav insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud rozhoduje o schválení oddlužení, závěr, že nezajištění věřitelé, kteří nesouhlasili s nižším plněním, obdrží na úhradu svých pohledávek v oddlužení alespoň plnění v rozsahu 30 %, insolvenční soud oddlužení neschválí. Na takovém základě lze totiž důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé (kteří nesouhlasili s nižším plněním), bude nižší než 30 % jejich pohledávek.

[13] Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2018

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu