Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1975/2018

-102

USNESENÍ

E. S.

,

zastoupené doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská č. 633/12, proti žalovanému

TV Nova s. r. o.

se sídlem v Praze 5, Kříženeckého nám. č. 1078/5, IČO 45800456, zastoupenému Dr. Radanem Kubrem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2018 č. j. -75, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Dr. Radana Kubra, advokáta se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2018 č. j. -75 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. právní názor vyslovený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. , uveřejněném pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2006 sp. zn. , že chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel zabránit tomu, aby nastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru, musí ve lhůtě dvou měsíců ( , nyní ) podat u soudu žalobu na určení, že právní úkon směřující k rozvázání pracovního poměru je neplatný; nebyla-li taková žaloba podána, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru; po uplynutí dvouměsíční lhůty se soud již nemůže otázkou platnosti rozvazovacího úkonu zabývat, a to ani jako otázkou předběžnou; dále srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2001 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, a v něm vyjádřený právní názor, že pro posouzení platnosti výpovědi z hlediska ustanovení (nyní ) je rozhodující stav, který je tu v době, kdy byla dána výpověď, tj. kdy byla výpověď doručena zaměstnanci; k otázce běhu výpovědní doby srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. , z jehož odůvodnění vyplývá, že o zvláštní případ běhu výpovědní doby se jedná, jestliže až v době, která následuje po doručení výpovědi, a kdy tedy již nastaly účinky výpovědi, dojde k naplnění některé ze skutkových podstat upravených v ustanovení (nyní ), s nímž zákon spojuje vznik tzv. ochranné doby, ve které zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď; v tomto případě, je-li výpověď dána ještě předtím, než započne ochranná doba, tak, že výpovědní doba by měla uplynout v této době (ochranná doba přesáhne výpovědní dobu), ustanovení (nyní ) stanoví, že ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává a pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li dovolatelka, že „je-li dán zákaz zápočtu ochranné doby do výpovědní doby, jestliže je výpověď daná před začátkem ochranné doby, je tím spíše dán zákaz tohoto zápočtu v případě výpovědi dané v průběhu ochranné doby“, neboť jiný výklad „by znamenal, že zaměstnankyně, která otěhotní po podání výpovědi, by byla ve výhodnějším postavení než zaměstnankyně, která v době podání výpovědi již byla těhotná“, pak přehlíží, že je-li dána výpověď z pracovního poměru zaměstnankyni, která je těhotná, je to důvodem pro vyslovení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ve smyslu ustanovení a násl. , zatímco otěhotní-li zaměstnankyně až v průběhu výpovědní doby, nemá tato skutečnost na platnost výpovědi z pracovního poměru vliv - těhotenství zaměstnankyně ovlivní pouze běh výpovědní doby, která nesmí v průběhu těhotenství uplynout, nesdělila-li zaměstnankyně zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá (srov. ).

Vytýká-li dovolatelka žalovanému, že se po uplynutí výpovědní doby dne 31. 5. 2016 (a poté, co žalobkyně dopisem ze dne 27. 5. 2016 žalovanému sdělila, že výpověď je z důvodu těhotenství žalobkyně v době doručení výpovědi neplatná a že trvá na dalším zaměstnávání) „choval tak, jako by pracovní poměr žalobkyně stále trval“, činí tak neopodstatněně, neboť dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď (neplatnost výpovědi může být vyslovena jen pravomocným rozhodnutím soudu vydaným na základě žaloby podané podle ustanovení ) a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu (srov. větu první ). Jednal-li proto žalovaný se žalobkyní v době, kdy žalobkyně mohla uplatnit neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí u soudu ( ) a kdy písemně oznámila žalovanému, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnával, tak, „jako by pracovní poměr žalobkyně stále trval“, a poskytoval-li jí náhradu mzdy, postupoval v souladu se .

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2018

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu