Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 936/2018

-18

USNESENÍ

D. S.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. S.

odmítá

.

Odůvodnění

Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , byl obviněný D. S. uznán vinným v bodě 1 přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 2 zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta s tím, že pro výkon trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 1. 2018, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek uvedený v bodě 2 rozsudku byl nesprávně posouzen jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a že měl být posouzen jako trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a v rozsahu podaného dovolání i rozsudek a aby sám nově rozhodl v intencích uplatněných námitek nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, a navrhla, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou podstatnou argumentaci nad rámec odůvodnění rozhodnutí obou soudů, takže nebylo nutné předkládat ho obhájkyni k případné replice.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Jablonci nad Nisou spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 29. 7. 2017 v době od 20,30 hodin do 20,45 hodin v J. n. N., S. ul., u zadního vchodu do domu č. … přiskočil k poškozené M.B., která se pomalu a v předklonu pohybovala pomocí dvou berlí, jednou rukou ji chytl v oblasti pravého ramene za košili, až se u ní rozepnuly knoflíky, držel ji za košili a druhou rukou šel po řetízku, který měla poškozená na krku a který se roztrhl a zůstal viset na ramínku jejího spodního prádla, a po chvíli, když poškozená plakala, bezvýsledně křičela o pomoc a pokračovala v chůzi, ji opětovně doběhl, ptal se, kde je řetízek, rozhrnul poškozené košili a řetízek jí odcizil.

Námitky obviněného byly založeny na tom, že jeho jednání proti poškozené nemělo povahu násilí a že poškozené žádným násilím nevyhrožoval. Těmto námitkám nemohl Nejvyšší soud přisvědčit.

Násilím ve smyslu § 173 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí především vynaložení fyzické síly proti jiné osobě. V posuzované věci obviněný rukou chytl a držel poškozenou za košili. Evidentně se jednalo o vynaložení fyzické síly proti poškozené, jak o tom svědčí již to, že působením této síly se poškozené rozepnuly knoflíky na košili. Dalším účinkem vynaložené síly bylo to, že poškozená byla držena za košili, což jí znemožňovalo pohyb a prakticky vylučovalo kladení aktivního odporu. Ze strany obviněného se jednalo o malou intenzitu vynaložené síly, která však byla za daných okolností dostatečná a plně způsobilá k tomu, aby dosáhl zamýšleného cíle a zmocnil se řetízku na krku poškozené. Jednání obviněného směřovalo proti bezmocné staré ženě ve věku 78 let, která se vzhledem k svému špatnému zdravotnímu stavu obtížně pohybovala s pomocí berlí, šla osamocena místem, kde nikdo jiný nebyl, a v podstatě nebyla schopná jiné obrany než křiku a volání o pomoc. Obviněnému za této situace postačovalo eliminovat odpor poškozené i méně intenzivním jednáním, které ale záleželo ve vynaložení fyzické síly proti poškozené a mělo tudíž povahu násilí. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v odůvodnění napadeného usnesení výstižně poukázal na to, že ani výjimečně malá intenzita násilí není důvodem k tomu, aby posuzované jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin krádeže (k tomu viz č. 60/1967 a č. 55/1980 Sb. rozh. tr.).

Jednání obviněného nespočívalo v pouhém neočekávaném vytržení řetízku, který měla poškozená na krku, a nemohlo být tudíž posouzeno jako trestný čin krádeže (k tomu viz č. rozh. tr.). V posuzované věci šlo o to, že obviněný si přístup své ruky k řetízku zajistil tím, že druhou rukou uchopil poškozenou za košili, držel ji a zároveň tak vyloučil její odpor.

Okresní soud v Jablonci nad Nisou v tzv. právní větě výroku o vině uvedl, že obviněný „proti jinému užil pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci“, a v odůvodnění rozsudku vysvětlil, že i když obviněný výslovně nepronesl žádnou pohrůžku násilí, vzbudil za daných okolností v poškozené důvodný strach z násilí, takže poškozená vzhledem k bezvýchodnosti své situace nekladla obviněnému odpor. Tyto úvahy Okresního soudu v Jablonci nad Nisou jsou správné (k tomu viz č. rozh. tr.), avšak v posuzované věci byl výhrůžný charakter jednání obviněného konzumován tou částí jeho jednání, které mělo povahu násilí, byť s vynaložením síly malé intenzity.

Obviněný se uplatněnými námitkami snažil zpochybnit naplnění subjektivní stránky trestného činu, když v dovolání uvedl, že „z provedeného dokazování nevyplývá, že přistoupil k poškozené s úmyslem násilím se zmocnit jejího majetku“. Z hlediska zavinění je podstatné, že obviněný se posuzovaného jednání dopustil záměrně, tj. záměrně uchopil poškozenou, záměrně ji držel a záměrně se jí snažil vzít a nakonec také vzal řetízek, který měla na krku. Skutkové okolnosti jednání obviněného tudíž byly zahrnuty jeho úmyslem. Citovaná námitka byla uplatněna spíše v tom smyslu, že obviněný subjektivně nepovažuje své jednání za násilí podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. To, jaký právní význam obviněný přisuzuje skutkovým okolnostem svého jednání, nic nemění na tom, že šlo o jednání úmyslné.

Právní posouzení skutku uvedeného v bodě 2 výroku o vině jako zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jímž byl výrok o vině obviněného zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ponechán nedotčen a jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 8. 2018

JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu