Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4338/2017

-247

USNESENÍ

města Hartmanic

České republice – Státnímu statku Jeneč, státnímu podniku v likvidaci

, se sídlem v Praze 6 – Řepích, Třanovského 622/11, IČO: 00016918, zastoupené JUDr. Janem Rudolfem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě 583/15, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. dubna 2017, č. j. -227, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám JUDr. Jana Rudolfa, advokáta se sídlem v Praze 1, Na příkopě 583/15, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. dubna 2017, č. j. -227 (k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila), odmítl podle (, , ve znění účinném do 29. září 2017 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. XII / – dále opět jen „“).

Otázku nabytí, resp. existence vlastnického práva dovolatele (obce, resp. v daném případě města) k pozemku, jehož se požadované určení týkalo (dále jen „Pozemek“), posuzoval odvolací soud nejen podle ve spojení s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), nýbrž i podle ve spojení s ustanovením , a dospěl k závěru, že dovolatel (v současnosti) nemůže být – z důvodů tam specifikovaných – považován za vlastníka Pozemku podle žádného z nich.

Správnost prvního právního názoru dovolatel ve skutečnosti ani nezpochybnil, neboť uvedl, že vlastnické právo k pozemku na něj nemohlo přejít podle Náležitě však nezpochybnil ani správnost druhého právního názoru, že nebyly splněny (resp. že neprokázal /

„v podstatě ani netvrdil“

/, že byly splněny) všechny podmínky, za jejichž současného (kumulativního) naplnění by na něj přešlo vlastnické právo k Pozemku podle Vzhledem k charakteru uplatněných dovolacích námitek nelze především ztratit ze zřetele, že výtku nesprávného právního posouzení věci, jde-li o posouzení, zda byla naplněna podmínka přechodu vlastnického práva k Pozemku zakotvená v , dovolatel založil především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Nesprávná skutková zjištění však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz

a contrario

). Navíc je zapotřebí dodat, že skutková zjištění, k nimž odvolací soud v tomto směru dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Kromě toho z obsahu dovolání lze sice usoudit, že s druhým právním názorem dovolatel nesouhlasil, avšak v tomto směru řádně nevylíčil, které z hledisek uvedených v ustanovení považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (uvedené údaje mohou vyplynout i z vymezení důvodu dovolání), přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. června 2014, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením z 30. června 2015, sp. zn. ). Právě to však učinil dovolatel konstatováním (nadto zcela obecným), že

„odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně jde o otázku, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu v plném rozsahu vyřešena a měla by být řešena odlišně od právního názoru odvolacího soudu“

. Toto povšechné konstatování však dovolatel nijak blíže nekonkretizoval, tj. nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), tak, aby z dovolání (celkového jeho obsahu) bylo zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, resp. kterou konkrétní otázku hmotného či procesního práva vyřešil odvolací soud odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a o jakou (konkrétní) ustálenou rozhodovací praxi jde. K tomu lze jen dodat, že okolnost, že dovolatel nesouhlasil s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle a 3 ; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Předkládal-li dovolatel k dovolacímu přezkumu – s poukazem na „dosavadní“ judikaturu dovolacího soudu, jíž vymezil slovním popisem – též řešení právní otázky,

„zda došlo k přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na obec podle … k datu 1. 7. 2000, či zda se má na věc vztahovat ustanovení (do vtělené )“

, nelze opomenout, že na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá.

Zbývá dodat, že dovolatel, byť poněkud nejasně, v dovolání patrně uplatnil také vady řízení. Ani ty však nejsou podle současné právní úpravy dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a ), totiž dovolací soud přihlíží – jak vyplývá z ustanovení – jen tehdy, je-li dovolání přípustné (uvedený předpoklad v souzené věci naplněn není); samy o sobě však takovéto vady (nepředstavují-li otázku procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak) přípustnost dovolání (podle ) založit nemohou.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 21. 8. 2018

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu