Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1904/2017

30 Cdo 1904/2017-329

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. H., zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem,advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, za účasti vedlejších účastníků na straně žalobce: a) RASTRA AG-CZ, a. s.,v konkurzu, IČO 25288041, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, a b) J. S., o zaplacení 653 369 659 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2017, č. j. -182, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 6. 2016, č. j. -79, takto:

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 653 369 659 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Finančního úřadu v Pardubicích, který podal dne 14. 12. 2001 Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové oznámení o podezření ze spáchání trestného činu krácení daně ze strany statutárních orgánů vedlejší účastnice, společnosti RASTRA AG-CZ, a. s., přičemž trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem. Uvedená částka představuje 5% akcionářský podíl žalobce na celkové škodě společnosti ve výši 13 069 633 187 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 6. 2016, č. j. -79, zamítl žalobu na zaplacení částky 653 369 659 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobci a vedlejšímu účastníku b) společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalovanou a vedlejší účastnicí a) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 1. 2017, č. j. -182, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I), uložil žalobci a vedlejšímu účastníku b) společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II) a rozhodl, že se žalované vůči vedlejší účastnici a) náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává (výrok III).

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Žalobce podal dovolání jak proti rozhodnutí soudu odvolacího, tak i proti rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž v úvodu dovolání uvedl, že přípustnost dovozuje ve smyslu , když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která:

1) „v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, to je vznik rozsáhlého korupčního spolčení k legalizaci ‚korupčního zneužití Krajského soudu v Hradci Králové organizovaným zločinem‘ v konkurzním řízení č. j. úpadce RASTRA AG-CZ a. s. ‚v důsledku jednání Finančního úřadu v Pardubicích‘ a2) má být dovolacím soudem posouzena jinak, když dne 14. 7. 2000 byla orgánům státu poprvé oznámena a následně již nesporná ‚defraudace podniku úpadce RASTRA AG-CZ a. s.‘.“

Dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze, neboť není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně zastavil.

Co se týká dovolání směřujícímu proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 12. 1. 2017, č. j. -182, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení

Výše citované body 1) a 2) dovolání nepředstavují formulaci právní otázky. Námitky žalobce obsažené dále v dovolání (jež čítá 270 stran textu) jsou značně nekoncentrované, přičemž převážnou část dovolání představuje polemika se závěry a postupy soudů v celé řadě jiných řízení a následné osočování soudů všech stupňů soustavy a jiných státních orgánů z účasti na jednání justiční mafie. Podání je psáno způsobem obsáhlým, leč o to obtížněji srozumitelným, kdy bez zjevné systematiky dochází k rozčlenění textu do víceúrovňových seznamů s odrážkami (či číslováním), přičemž převážně není zřejmé, kde končí jeden argument a začíná jiný. Celé podání je propleteno desítkami odkazů a citací rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, ale též soudů nižších článků soudní soustavy, z nichž žalobce vyvozuje závěry právní, ale též skutkové. Dovolání neudržuje nosné myšlenky (jádro), a tak vedle sebe kupí různé obecně přijímané postuláty, konkrétní právní závěry, vlastní tvrzení a dedukce. Námitky jsou značně nekoncentrované a míjí se s tím, co bylo podstatou napadeného rozhodnutí.

Z obsahového hlediska ( ) ovšem nelze dovodit srozumitelnou právní otázku, která zatím neměla být v praxi dovolacího soudu vyřešena, ani v jaké otázce a od jaké judikatury se má dovolací soud odchýlit. Na straně 142 a následující se žalobce bez jakýchkoli souvislostí věnuje problematice rozsahu korupce v rámci České advokátní komory a některých soudů. Dále na straně 242 a následující vysvětluje, opět mimo kontext, „neomarxistický výklad vlastnických práv“. Pouze zlomek obsahu dovolání se podstaty věci dotýká, žalobce však v této souvislosti neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení mělo ve smyslu napadené rozhodnutí záviset, a krom zřejmého nesouhlasu s rozhodnutím jako takovým neobsahuje dovolání ani žádný výklad toho, v čem má podle žalobce spočívat nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Z hlediska podstatných námitek, které by mohly být způsobilé založit přípustnost dovolání, tak dovolání ve smyslu a 3 neobsahuje vymezení důvodu dovolání, ani v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

K uvedenému lze dodat, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva. Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“

Žalobce (na straně 76 až 78 dovolání) uplatňuje „výhradu vyloučení některých soudců Nejvyššího soudu“ dále vyjmenovaných (jde o 29 soudců občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu). S ohledem na způsob, jakým je tato „výhrada“ formulována, jakož i s ohledem na to, že jediným (byť obtížně) srozumitelným důvodem, pro který žalobce namítá podjatost vyjmenovaných soudců, je jejich postup v jiných řízeních (srov. ), Nejvyšší soud považuje vznesenou námitku podjatosti za zjevné zneužití tohoto procesního institutu; proto k této námitce nepřihlížel ( ).

Přípustnost dovolání nemohou založit ani namítané vady řízení, neboť podle věty druhé smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, rovněž neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání (č. l. 323), které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 9. 2018

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu