Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5556/2017

30 Cdo 5556/2017-392

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. J., zastoupeného Mgr. Tomášem Krejsou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, proti žalovaným 1) P. Š., 2) M. D., a 3) R. D., zastoupeným JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 1633/47, o určení vlastnictví, in eventum o zaplacení částky 2.800.000 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2017, č. j. -345, ve znění usnesení téhož krajského soudu ze dne 16. června 2017, č. j. -358, t a k t o:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha - východ (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. dubna 2016, č. j. -270, zamítl žaloby, jimiž se žalobce domáhal určení neplatnosti označených předběžných kupních smluv a kupní smlouvy, a dále určení, že žalobce je vlastníkem označených nemovitostí, in eventum, že žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci částku 2.800.000 Kč (představující vrácení kupní ceny), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. ledna 2017, č. j. -345, změnil rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku způsobem vyloženým ve výroku I., dále rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (do všech jeho výroků) podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není - jak bude rozvedeno níže – ve smyslu [rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) vyplývá z bodu 2., článku II., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], s přihlédnutím k o. z., přípustné.

Je tomu tak z toho důvodu, že dovolatel v zásadě brojí do skutkových zjištění, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud, avšak která v dovolacím řízení nelze nijak revidovat, a na základě své skutkové verze pak přistupuje k právnímu posouzení věci (že jím uzavřená předmětná kupní smlouva je absolutně neplatná, neboť vykazuje znaky tzv. lichevní smlouvy a propadné zástavy), které konfrontuje s právně kvalifikačním závěrem odvolacího soudu, jenž shledává (z pohledu aplikace hmotněprávní úpravy) nesprávným. Na podkladě této dovolací argumentace ovšem přípustnost dovolání ve smyslu založit nelze, neboť dovolání lze podle podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nikoliv z důvodu nesprávného (neúplného) skutkového zjištění.

Přitom pouhé dovolatelem učiněné odkazy či citace právních závěrů z jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, bez reflektování skutkové situace v této věci, kterou – jak již bylo uvedeno – nelze v dovolacím řízení revidovat, nijak nezpochybňují učiněný právní závěr odvolacího soudu, jak byl vyjádřen v odůvodnění jeho písemného vyhotovení, a jenž se týká posouzení, zda předmětná kupní smlouva měla charakter tzv. lichevní smlouvy, či nikoliv (odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k negativní odpovědi na tuto otázku). Jinak řečeno, při práci s judikaturou a s poukazem na judikovaný právní názor (z předmětného rozhodnutí zpracovanou tzv. právní větu vystihující gros rozsouzeného případu) nutno mít stále na paměti, že nelze takové právní názory čistě mechanicky aplikovat na každý skutkově obdobně vyzařující případ, nýbrž že je zapotřebí při analogickém použití tohoto či podobného rozhodnutí soudu vždy velmi pečlivě přihlížet k jedinečným skutkovým okolnostem daného případu, a tedy ve světle těchto okolností dosazovat již soudem vyložené právní závěry ve skutkově i právně obdobné věci na konkrétně řešený soudní případ (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2016, sp. zn. , in htpps://nsoud.cz).

Znamená to tedy ve vztahu k tomuto případu, že vycházel-li odvolací soud při meritorním rozhodování ze skutkových zjištění, jejichž správnost v dovolacím řízení nelze přezkoumávat (posuzovat), přičemž učiněná skutková zjištění umožňovala odvolacímu soudu přistoupit k zaujetí daného právně kvalifikačního závěru (tj. že předmětná kupní smlouva, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným 1/, není postižena absolutní neplatností ve smyslu § 39 obč. zák., nepředstavuje tzv. lichevní smlouvu, když s přihlédnutím k dosavadní právní úpravě, podle které bylo nutno daný případ posuzovat, jakož i k relevantní judikatuře dovolacího soudu vztahující se k problematice tzv. lichevních smluv, nebyly odvolacím soudem, respektive oběma soudy shledány podmínky k závěru stran lichevního jednání žalovaného 1/ vůči dovolateli v souvislosti s předmětným převodem nemovitostí), pak napadené rozhodnutí odvolacího soudu není v žádném rozporu s dovolatelem předestřenou judikaturou dovolacího soudu.

Na podkladě výše uvedené dovolací argumentace se tudíž dovolateli přípustnost jeho dovolání ve smyslu založit nepodařilo.

Ve zbývající části dovolání žalobce – jež i do ostatních výroků rozsudku odvolacího soudu – neobsahovalo vůbec vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, takže dovolacímu soudu byla upřena možnost se (kromě výše uvedeného) zabývat vůbec přípustností dovolání ve smyslu

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a Podle výsledku dovolacího řízení mají žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby [sepis vyjádření k dovolání učiněný prostřednictvím advokátů žalovaných 1) až 3)], které sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 7.440 Kč podle , věty první, , ., (při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nemohl vycházet z ověřitelného údaje o ceně nemovitého majetku, a proto o těchto nákladech rozhodl podle posledně označeného paragrafu – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. , in http://nsoud.cz), , [s ohledem na zastupování více jak dvou osob náleží advokátovi žalovaných 1) až 3) za každého z těchto žalovaných mimosmluvní odměna snížená o 20 %] , v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( vyhl. č. , v platném znění), tj. 7.740 Kč, a po přičtení 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.625,40 Kč (srov. , , v platném znění), tedy celkem ve výši 9.365,40 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 8. 2018

JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu