Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 802/2018

6 Tdo 802/2018-70

USNESENÍ

L. K.,

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , byli obviněný M. L. a obviněný L. K. uznáni vinnými (M. L. pod bodem I. a III.) zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, L. K. (pod bodem II. a III.) zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se dopustili jednáním popsaným ve výrokové části odsuzujícího rozsudku.

2. Obviněný M. L. byl za toto jednání odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti v trvání osmi let, spočívající v zákazu provozování investičních činností, poskytování finančního a investičního poradenství. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 11. 2015, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. L. uložena povinnost nahradit způsobenou škodu poškozenému V. M. ve výši 4.400.000 Kč. Obviněný L. K. byl za toto jednání odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a dále podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti v trvání pěti let, spočívající v zákazu provozování investičních činností, poskytování finančního a investičního poradenství. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému L. K. uloženo nahradit způsobenou škodu poškozenému J. B. ve výši 395.154 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit způsobenou škodu, a to poškozenému B. H. v částce 4.500.000 Kč, poškozenému R. K. v částce 1.480.000 Kč, poškozenému M. D. v částce 350.000 Kč, poškozenému M. Č. v částce 430.000 Kč a poškozené společnosti Randi Group s. r. o. v částce 1.300.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl dále poškozený M. D. odkázán se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podali oba obvinění odvolání, o kterých Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. , rozhodl podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. ř. tak, že napadený rozsudek ohledně obou obviněných v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově odvolací soud rozhodl tak, že obviněného M. L. uznal vinným (pod body 2. a 3.) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, L. K. (pod body 1. a 2. b), c), e) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustili jednáním popsaným ve výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně. Obviněný M. L. byl za toto jednání a za přečin úvěrového podvodu podle , 4 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 11. 2015, č. j. – 305, dále za dva přečiny padělání a pozměnění veřejné y podle tr. zákoníku, dva zločiny neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle , 5 písm. b) a , 4 písm. b) tr. zákoníku za použití tr. zákoníku, za přečin poškození cizích práv podle tr. zákoníku a zločin podvodu podle , 4 písm. d) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2017, č. j. – 1823 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2017, č. j. – 2010, odsouzen podle tr. zákoníku za použití tr. zákoníku a tr. zákoníku k souhrnnému společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále podle tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti v trvání osmi let, spočívajícímu v zákazu provozování investičních činností, poskytování finančního a investičního poradenství. Podle tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2017, č. j. – 1823 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2017, č. j. – 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný L. K. byl za tento zločin [ , 5 písm. a) tr. zákoníku] a za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 2. 5. 2016, č. j. – 46, odsouzen podle tr. zákoníku za použití tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a dále podle tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti v trvání pěti let, spočívající v zákazu provozování investičních činností, poskytování finančního a investičního poradenství. Podle tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 2. 5. 2016, č. j. - 46, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozeným náhradu škody, a to poškozenému B. H. v částce 4.300.000 Kč, poškozenému R. K. v částce 1.480.000 Kč, poškozenému M. Č. v částce 1.300.000 Kč. Podle tr. ř. byla obviněnému M. L. uložena povinnost zaplatit poškozeným na náhradu škody, a to poškozenému M. D. částku 350.000 Kč, poškozené Randi Group s. r. o. částku 1.300.000 Kč, poškozené L. Č. částku 151.000 Kč. Podle tr. ř. byla obviněnému L. K. uložena povinnost zaplatit poškozenému J. B. náhradu škody v částce 395.154 Kč. Podle tr. ř. byli dále poškozený M. D. a poškozený B. H. odkázáni se zbytky svých uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný M. L. byl dále rozsudkem Vrchního soudu v Praze zproštěn podle tr. ř. obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, č. j. 1 KZV 151/2015-87, podané u Městského soudu v Praze dne 8. 11. 2016, pro skutky kvalifikované jako zvlášť závažný zločin podvodu podle , odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle tr. ř. byla věc obviněného L. K. ohledně bodů III. c), e) napadeného rozsudku vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

4. Obvinění M. L. a L. K. podali prostřednictvím svých obhájců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. , dovolání. [Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. byla trestní věc obviněného L. K. původně vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. (spolu s věcí M. L.) vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí] a nadále je vedena pod sp. zn. .

5. Obviněný L. K. opřel podané dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Uvedl, že soudy nesprávně zhodnotily subsidiární roli trestního práva a nahrazovali občanskoprávní záležitost represivním jednáním, čímž bylo použito nesprávné hmotněprávní posouzení skutku. Konkrétní důvody, v čem pochybení spatřuje, v dovolání neuvedl a odkázal jednak na obsah svého podaného odvolání a dále na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu. Nadto dodal, že poškození postupovali lehkomyslně, když vyhotovením výpisu z katastru nemovitostí si mohli zjistit, jaký je skutečný stav věci. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu odvolacího i nalézacího a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného L. K. uvedl, že ani objektivně existující možnost podvedené osoby, aby si sama zjistila skutečný stav věci, bez dalšího nevylučuje, aby její jednání nemohlo být ovlivněno jednáním pachatele trestného činu, který podvedeného uvede v omyl, využije jeho omylu nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti. Dodal, že na obezřetnost poškozených nelze klást přehnané požadavky, které by ve svém důsledku vedly k beztrestnosti řady pachatelů. Zdůraznil, že se v několika případech jednalo o vylákání finančních prostředků pod příslibem jejich zhodnocení investováním do nemovitostí, nikoli o prodej nemovitostí. K zásadě subsidiarity trestní represe uvedl její zákonné vymezení a vyložil, proč ji v daném případě nelze aplikovat. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Konečně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného M. L. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], na místě, kde lze podání učinit, obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř., avšak nebylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř.

8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného L. K. bylo podáno opožděně. Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozsudku, proti kterému dovolání směřuje. O tom byl obviněný poučen rozsudkem Vrchního soudu v Praze.

9. Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl obviněnému doručen dne 19. 10. 2017. V řízení před Vrchním soudem v Praze byl obviněný L. K. zastoupen obhájcem JUDr. Milanem Strnadem, jemuž byl předmětný rozsudek doručen rovněž 19. 10. 2017. Z ustanovení § 265e odst. 2 tr. ř. přitom vyplývá, že pokud se doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 60 odst. 2, 3 tr. ř. byl posledním dnem lhůty k podání dovolání u obviněného den 19. 12. 2017, což bylo úterý. Obviněný podal dovolání prostřednictvím nově zvoleného obhájce Mgr. Michala Vogela. Tento byl k tomuto úkonu zmocněn prostřednictvím plné moci, kterou mu udělila družka obviněného dne 20. 12. 2017 (středa, tedy již po uplynutí lhůty k podání dovolání), a tento nově zvolený obhájce sepsal dne 21. 12. 2017 (čtvrtek) dovolání, které téhož dne zaslal elektronicky do datové schránky Městského soudu v Praze, tedy evidentně po uplynutí dovolací lhůty.

10. Z důvodů výše rozvedených musel Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítnout dovolání obviněného L. K. jako opožděně podané.

P o u č e n í :Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. 7. 2018

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu