Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4408/2016

29 Cdo 4408/2016-229

USNESENÍ

EGIS Praha, spol. s r. o.

Česká asociace farmaceutických firem

, se sídlem v Praze 1, Hellichova 458/1, Malá Strana, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 70896399, zastoupenému Mgr. Martinem Schimmerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sázavská 791/11, PSČ 120 00, o určení, že rozhodnutí odvolací komise žalovaného je v rozporu s právními předpisy a vnitřními předpisy žalovaného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, č. j. -180, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 5. 8. 2015, č. j. -140, zamítl žalobu o určení, že „rozhodnutí Odvolací komise České asociace farmaceutických firem, zájmové sdružení právnických osob, spisová značka 1/2014 ze dne 14. 4. 2014 je v rozporu s právními předpisy České republiky a stanovami a dalšími předpisy České asociace farmaceutických firem, zájmové sdružení právnických osob“ (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 2. 3. 2016, č. j. -180, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Je tomu tak již proto, že na řešení otázek, které dovolatel Nejvyššímu soudu předestírá (jakožto dosud neřešené), napadené rozhodnutí nezávisí.

Dovolatel vychází z přesvědčení, že jej odvolací komise žalovaného potrestala za porušení povinnosti, kterou podle Etického kodexu neměl, vyšla z presumpce odpovědnosti dovolatele za obsah článku uveřejněného v příloze deníku E15 a dále že uložila dovolateli sankci, aniž by byly splněny podmínky pro její uložení, čímž se podle přesvědčení dovolatele dopustila porušení „právních zásad vyplývajících z ústavního pořádku, případně základních právních principů výslovně v právních předpisech neobsažených“. V této souvislosti pak zmiňuje princip nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege, presumpci neviny, zákaz retroaktivity a zásadu in dubio pro reo, jež se podle jeho přesvědčení uplatní i při rozhodování orgánu zájmového sdružení právnických osob. Podle přesvědčení dovolatele byl potrestán za jednání třetích osob (vydavatele deníku E15 a „mediální agentury CRS“), nikoliv za jeho vlastní jednání.

Jak se ovšem podává z napadeného rozhodnutí a z rozsudku soudu prvního stupně, orgány žalovaného posuzovaly jednání dovolatele (nikoliv třetích osob), a dospěly k závěru, že dovolatel svým jednání porušil článek 3 Etického kodexu (jehož dodržování patří mezi povinnosti členů žalovaného), jenž členům žalovaného zakazuje propagaci léčivých přípravků zaměřenou na zdravotnické odborníky s využitím informačních kanálů a komunikačních prostředků jiných než těch, které jsou určeny především pro zdravotnické odborníky. Porušení citovaného článku se dovolatel dopustil tím, že si objednal u mediální agentury (společnosti CRS a. s.) zpracování a otištění článku v příloze deníku E15 ke stoletému výročí mateřské společnosti dovolatele, v němž měly být uvedeny informace o tomto výročí a dále o činnosti mateřské společnosti dovolatele na poli biologických přípravků a o její spolupráci s výrobcem léčivého přípravku Remsina, aniž by vynaložil jakékoliv úsilí k zajištění souladu konečné podoby článku s Etickým kodexem (zejména tím, že by výslednou podobu článku autorizoval). Pro účely zpracování článku pak předal mediální agentuře i tiskovou zprávu pro odborníky o léčivém přípravku Remsina. Výsledná podoba článku porušuje článek 3 Etického kodexu (což ostatně připouští sám dovolatel).

Soudy nižších stupňů se zabývaly i tím, zda orgány žalovaného porušily dovolatelem předestírané principy, přičemž v postupu orgánů žalovaného neshledaly porušení žádného z těchto principů. Napadené rozhodnutí tudíž nespočívá na řešení otázky, zda se tyto principy uplatní i v rozhodování orgánů zájmového sdružení právnických osob. Přitom závěru soudů obou stupňů, jakož i orgánů žalovaného, že článek 3 Etického kodexu dopadá i na posuzované jednání dovolatele, nelze ničeho vytknout.

Napadené rozhodnutí nezávisí ani na řešení otázky, zda „obecné soudy při rozhodování o souladu rozhodnutí orgánů zájmového sdružení právnických osob s právními a vnitřními předpisy posuzují též soulad procesního postupu orgánů zájmového sdružení právnických osob s jeho vnitřními procesními předpisy“.

Dovolatel má za to, že odvolací komise obsahově změnila rozhodnutí etické komise žalovaného, a dovozuje, že takový postup jí zapovídá Jednací řád žalovaného. Nicméně jak se podává z rozhodnutí soudů nižších stupňů, odvolací komise rozhodnutí etické komise nezměnila, nýbrž potvrdila, shledávajíc závěr etické komise věcně správným. Na tom nic nemění skutečnost, že argumentace odvolací komise obsažená v jejím rozhodnutí je podrobnější či – jak uzavřel soud prvního stupně – „pregnantnější“. Oba orgány žalovaného posuzovaly totéž jednání dovolatele a oba je shledaly rozporným s článkem 3 Etického kodexu.

Konečně dovolatel klade otázku, „zda v případě rozhodnutí o porušení povinnosti člena zájmového sdružení právnických osob soud posuzuje soulad tohoto rozhodnutí a postupu orgánů zájmového sdružení právnických osob s právními a vnitřními předpisy, nebo zda může posuzovat jednání člena tohoto sdružení a zkoumat naplnění předpokladů jeho odpovědnosti či uložení sankce, které orgány zájmového sdružení právnických osob ignorovaly, a tím jeho činnost nahrazovat“.

Dovolatel má za to, že orgány žalovaného se vůbec nezabývaly splněním předpokladů, za nichž mu bylo možné uložit sankci, a proto tak nebyly oprávněny činit ani soudy.

Nicméně v poměrech projednávané věci je zjevné, že předpoklad pro uložení nápravného opatření (jež spočívalo v uložení povinnosti dovolateli proškolit své marketingové pracovníky) upravený Jednacím řádem žalovaného (totiž že porušení mělo dopad na odbornou nebo laickou veřejnost, přičemž nápravné opatření musí směřovat k nápravě takového stavu) měla odvolací komise za zjevně naplněný, což vyjádřila právě tím, že nápravné opatření dovolateli uložila. Posuzovaly-li soudy (k námitce dovolatele) splnění tohoto předpokladu, činnost orgánů žalovaného nijak nenahrazovaly. Proto ani na řešení této otázky napadené rozhodnutí nezávisí, a dovolání tudíž přípustným nečiní.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. 8. 2018

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu