Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1666/2018

-209

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Z. V., zastoupeného Mgr. Romanem Klimusem, advokátem, se sídlem v Brně, Vídeňská 188/119d, PSČ 619 00, proti žalovanému P. B., zastoupenému Mgr. Milanem Kružíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Běhounská 2/22, PSČ 602 00, o zaplacení 500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2017, č. j. -168, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 500.000 Kč s příslušenstvím (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

Argumentace dovolatele, jejímž prostřednictvím zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož smluvní pokuta sjednaná mezi účastníky ve smlouvě o úplatném převodu cenných papírů ze dne 27. 9. 2013 (dále jen „smlouva“) není - jak ve vztahu k její výši, tak k okolnostem jejího sjednání - v rozporu s dobrými mravy, přípustnost dovolání nezakládá.

Jak totiž Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. , ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), co do způsobu vymezení kritérií pro hodnocení (ne)přiměřenosti smluvní pokuty patří k normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou. Úzká provázanost s konkrétními skutkovými zjištěními pak povětšinou brání tomu, aby Nejvyšší soud, mající zásadně postavení přezkumné instance v otázkách právních, korigoval závěry nalézacích soudů, nelze-li jim vytknout zjevnou nepřiměřenost v jejich úvahách (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. ).

V poměrech projednávané věci přitom odvolací soud vyšel z individuálního posouzení kritérií pro použití moderačního práva a Nejvyšší soud tyto úvahy neshledal zjevně nepřiměřenými (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. , a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 81/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr odvolacího soudu, podle něhož jak výše, tak okolnosti sjednání smluvní pokuty nejsou rozporné s dobrými mravy, je tak v souladu s citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Dovolání nečiní přípustným ani polemika se závěrem odvolacího soudu, podle něhož žalobce uzavřením smlouvy nezastíral jiný právní úkon vedoucí k zajištění údajné peněžité půjčky.

Je tomu tak proto, že odvolací soud při formulaci svého právního závěru vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých z obsahu a okolností uzavření smlouvy neplyne, že by titulem pro její uzavření bylo zajištění peněžité půjčky; dovolatel brojí proti opačným skutkovým závěrům odvolacího soudu, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod, k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit (srov. ; dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo opět sp. zn. ).

Namítá-li dovolatel nesprávné hodnocení výpovědí svědků B. Z., P. T. a D. T., opomíjí, že hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu neprovedení důkazu svědeckou výpovědí L. B., přehlíží, že ustanovení a dovolatelem citovaná judikatura do poměrů projednávané věci nedopadá. Soud prvního stupně výpověď svědkyně B. také neprovedl, nejednalo se tedy o případ, kdy odvolací soud důkaz nezopakoval (jak zmíněné ustanovení předpokládá).

Z ustanovení se podává, že odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu. Podle je soud oprávněn nevyhovět důkaznímu návrhu, který směřuje ke zjišťování skutečností, které nejsou pro posouzení věci významné (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. , ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. , a ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. ). V poměrech projednávané věci šlo o situaci, kdy odvolací soud – v souladu s výše citovanými ustanoveními - nepovažoval za nutné doplňovat dokazování výpovědí svědkyně L. B., kterýžto závěr také náležitě zdůvodnil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 8. 2018

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu