Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1736/2018

32 Cdo 1736/2018-659

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně SANREKO – stavební společnost s r. o.,se sídlem v Liberci III, Chodská 545/7, identifikační číslo osoby 25401904, zastoupené JUDr. Klárou Papouškovou Hulswitovou, advokátkou se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, proti žalovanému J. S., se sídlem v Jablonci nad Nisou, zastoupenému JUDr. Petrem Ulmannem, advokátem se sídlem v Liberci, Jestřábí 974/1, o zaplacení částky 913 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2017, č. j. -631, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. 2. 2017, č. j. -596, kterým Okresní soud v Jablonci nad Nisou zamítl žalobu o zaplacení částky 913 500 Kč s příslušenstvím, rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení státu (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně se domáhá odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku, neboť podle jejího vyjádření jí v případě výkonu rozhodnutí pro náklady řízení hrozí závažná újma spočívající ve znemožnění běžného chodu společnosti.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II, části první přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka se mýlí, domnívá-li se, že dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena otázka, zda může objednatel platně odstoupit od uzavřené smlouvy o dílo jako celku za situace, kdy dílo bylo předáno s drobnými vadami a nedodělky a tvrzeným důvodem odstoupení je pouze neodstranění těchto vad a nedodělků zjištěných při předání díla.

V rozsudku ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz), Nejvyšší soud učinil závěr, že v případě, kdy se účastníci ve smlouvě o dílo neodchýlili od povinnosti zhotovitele stanovené v větě první , obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), řádně ukončit dílo (jak tomu bylo i v projednávané věci), předáním předmětu díla s vadami a nedodělky (byť nebránícími jeho užívání) nemohlo dojít současně ke splnění povinnosti zhotovitele řádně ukončit dílo. Převzetí předmětu díla a splnění povinnosti provést dílo nespadá vždy v jedno (srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. , ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. , , ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , a ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. ). Povinnost zhotovitele provést dílo takovým předáním nezaniká, její obsah se však mění způsobem, který odpovídá právům objednatele vzniklým z vadného plnění (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. ).

V rozsudku ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. , pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ze slov „odstoupit od smlouvy“ uvedených v § 437 odst. 5 obch. zák. (toto ustanovení podle § 564 obch. zák. přiměřeně platí i při vadách díla), lze dovodit, že pokud nebylo ve smlouvě o dílo sjednáno plnění po částech, je objednatel oprávněn v případě neodstranění vad předaného díla (znamenajících porušení smlouvy nepodstatným způsobem) ve stanovených lhůtách odstoupit pouze od celé smlouvy o dílo a nikoliv jen od její vadně provedené části (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. ).

Ze skutkových zjištění učiněných v projednávané věci nevyplývá, že by mezi účastníky bylo sjednáno plnění díla po částech, ostatně tuto skutečnost dovolatelka ani netvrdí. Odvolací soud se tedy od výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud považoval za platný úkon žalovaného, kterým v rámci uplatnění nároků z vad díla odstoupil od smlouvy o dílo jako celku za situace, kdy drobné vady a nedodělky zjištěné a vytknuté při převzetí díla (představující porušení smlouvy nepodstatným způsobem) nebyly odstraněny, přičemž již uplynula přiměřená lhůta k jejich odstranění. Dovolání směřující proti té části prvního výroku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o věci samé, proto není přípustné.

Pokud dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i tu část prvního výroku a druhý výrok, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení, pak zcela pomíjí, že podle není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl pro nepřípustnost ( ).

Se zřetelem k tomu, že bylo dovolání v přiměřené lhůtě odmítnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí uplatněném v dovolání, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2018

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu