Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5119/2016

30 Cdo 5119/2016-159

USNESENÍ

J. Š.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2016, č. j. -134, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se po změnách a částečném zpětvzetí žaloby domáhal na žalované náhrady škody a nemajetkové újmy, a to z titulu nezákonného rozhodnutí představovaného návrhem na potrestání podaným dne 28. 8. 2012 u Okresního soudu Plzeň-sever pro přečin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi ve smyslu , . Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. , byl však žalobce obžaloby zproštěn a odvolání státního zástupce bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 11. 2012 zamítnuto. Žalovaná při předběžném projednání nároku konstatovala, že trestním stíháním došlo k porušení ústavně garantovaných práv žalobce, to však žalobce nepovažoval za dostatečnou satisfakci, neboť trestní stíhání jej negativně zasáhlo v rodinném, profesním a společenském životě. Za odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu proto považoval zaplacení částky 20 000 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení náhrady škody ve výši 64 739 Kč, když tuto částku vynaložil na koupi náhradní výpočetní techniky, neboť dne 29. 5. 2012 u něj byla provedena domovní prohlídka, při které vydal výpočetní techniku, kterou mimo jiné používal k výkonu svého zaměstnání jako správce sítě pro společnost ForWiFi s. r. o., a která byla žalobci vrácena dne 8. 1. 2013.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 9. 2015, č. j. -101, zamítl žalobu o zaplacení částky 84 739 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 27. 10. 2013 do zaplacení a z částky 64 739 Kč od 9. 9. 2014 do zaplacení (výrok I), uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč (výrok II), dále mu uložil zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 291 Kč (výrok III), a žalované uložil zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 146 Kč (výrok IV).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. 6. 2016, č. j. -134, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že výše nákladů řízení uvedená ve výroku II činí 100 Kč, jinak jej potvrdil (výrok I), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenstvím pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce na náhradu škody ve výši 64 739 Kč a na náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč.

Napadeným rozsudkem odvolacího soudu, v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž bylo rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím, nebylo ve smyslu rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, přičemž se současně nejedná o nárok ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v ustanovení , a ani napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení , což zakládá nepřípustnost dovolání. Za tohoto stavu se dovolací soud nemohl ani zabývat případnými vadami řízení ( ).

Na vyřešení otázky odpovědnosti státu za škodu způsobenou žalobci tím, že zabavené předměty mu měly být vráceny poškozené a nepoužitelné, napadený rozsudek nezávisí, neboť odvolací soud na ní své rozhodnutí nezaložil a ani založit nemohl, když takto formulovaný skutek nebyl vůbec předmětem tohoto řízení. Tím byl pouze nárok na náhradu škody, jež měla žalobci vzniknout v důsledku nutnosti zakoupit náhradní výpočetní techniku. Žalobcem uplatněná námitka proto nemůže přípustnost dovolání ve smyslu založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. ).

Není přitom povinností soudu poučit žalobce o tom, že může uplatnit obdobný či zcela jiný nárok, než který v žalobě skutkově vymezil. Takové poučení týkající se hmotného práva by bylo v rozporu se zákonem, tedy s ustanovením , podle nějž soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech, a se zásadou rovnosti účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. , obdobně též usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2018

JUDr. Pavel Simon předseda senátu