Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 577/2018

11 Tdo 577/2018-47

USNESENÍ

Q. A. N.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Q. A. N. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. , byl (mj.) obviněný Q. A. N. uznán vinným ad 1) a 2) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a ad 3) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl obviněný Q. A. N. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výroku citovaného rozsudku. Soud prvního stupně zároveň podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o uložení ochranného opatření zabrání věci, a to ohledně věcí opět v uvedeném rozsudku podrobně specifikovaných. Pro úplnost je pak nutno uvést, že současně s tím bylo rozhodnuto o vině a o trestu ohledně dalších spoluobviněných, a dále též podle § 226 písm. c) tr. ř. o zproštění obžaloby u jednoho ze spoluobviněných.

2. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali obvinění Q. A. N. a J. L. odvolání. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tato odvolání projednal a rozsudkem ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. , zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) a písm. e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu ohledně obviněných Q. A. N. a J. L. a s přihlédnutím k § 261 tr. ř. také ohledně spolupracujícího obviněného J. Š. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněného Q. A. N. uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl obviněný Q. A. N. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl podrobně specifikován ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Pro úplnost pak lze uvést, že citovaným rozsudkem odvolacího soudu bylo současně rozhodnuto o vině a o trestu ohledně spoluobviněného J. L. a spolupracujícího obviněného J. Š. a o uložení ochranného opatření zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (upřesněných odvolacím soudem) se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že

,,v přesně nezjištěné době nejméně od jarních měsíců roku 2013 do 15. května 2014 v L., část V. n. N., T., v pronajatém objektu firmy ASSOCIATED WEAVERS, s. r. o., a dále na různých místech v okresech L. a P., každý svým jednáním přispěli k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem pěstování rostlin konopí a následně k jeho sušení a distribuci ve velkém rozsahu, když J. L. a Q. A. N. financovali nákup pomůcek, chemikálií a dalších potřebných věcí, zajišťovali provoz indoorové pěstírny konopí odborně vybavené mj. vzduchotechnikou se 14 kusy větráků a 22 kusy ventilátorů, uhlíkovými filtry, 179 kusy svítidel s výbojkami o výkonu 600 W, 189 kusy předřadníků, teploměry, spínacími hodinami a chemikáliemi zlepšujícími prosperitu rostlin, přičemž k tomuto účelu měli v objektu uvedené firmy uzpůsobeno sedm místností, dále zajišťovali personální obsazení osob pracujících v pěstírně, jejich stravování, dovoz osobních věcí, kontrolovali jejich pracovní nasazení a následně zajišťovali prodej konopí, J. Š. nejméně od konce léta 2013 jako řidič zajišťoval podle pokynů dopravu konopí, přičemž nejméně v jednom případě v lednu nebo únoru 2014 z L. do P. zajišťoval svým osobním motorovým vozidlem zn. P., doprovod J. L., který vezl vozidlem Audi Q7 10 kg konopí, které v P. prodal v eurech dosud neustanovené osobě, a později převzal dozor nad pracovníky v pěstírně a také zajišťoval jejich zásobování potravinami a věcmi osobní potřeby, částečně se podílel na financováni provozu pěstírny, zajišťoval materiál, vážil a balil konopí za podíl na zisku, M. B., jehož věc byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí, se podílel na organizování provozu pěstírny, vyplácel finanční odměny, zajišťoval materiál, vážil a balil konopí za podíl na zisku, M. L. se nejméně od prosince 2013 se svými osobními zkušenostmi podílel na provozu pěstírny, zajišťoval materiál, vážil a balil konopí za podíl na zisku a N. S. H. od března 2014 spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami vietnamské národnosti rostliny konopí pěstovali, když je sázeli, hnojili, zalévali, stříhali a sušili, za období od jarních měsíců 2013 do konce února 2014 v této pěstírně neoprávněně vypěstovali konopí v celkovém množství nejméně 40 kg, poté pokračovali v pěstování konopných rostlin a ke dni 15. 5. 2014, kdy byl proveden policejní zásah, zde pěstovali rostliny konopí v celkovém množství 2 274 kusů, přičemž se konkrétně jednalo o 226 kusů rostlin konopí ve fázi květu o výšce 102 cm obsahující 6,9 % účinné látky

Δ9-tetrahydrocannabinolu (THC), 163 kus

ů rostlin konopí ve fázi květu o výšce 71 cm obsahující 6,69 % účinné látky THC, 351 kusů rostlin konopí ve fázi růstu o výšce 20 cm obsahující 1,8 % účinné látky THC, 357 kusů rostlin konopí ve fázi zakořenění obsahující 2,1 % účinné látky THC, 241 kusů rostlin konopí ve fázi zakořenění obsahující 1,5 % účinné látky THC, 177 kusů rostlin konopí ve fázi květu o výšce 86 cm obsahující 10,39 % účinné látky THC, 460 kusů rostlin konopí ve fázi květu o výšce 59 cm obsahující 10,3 % účinné látky THC a 299 kusů rostlin konopí ve fázi květu o výšce 35 cm obsahující 10,1 % účinné látky THC, přičemž celkové množství účinné látky v zajištěných rostlinách činilo celkem 3 141,1 g THC,

a dále

obžalovaní J. L., Q. A. N. a J. Š. v přesně nezjištěné době v jarních měsících roku 2013 na různých místech v Praze každý svým jednáním přispěli k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem vývozu konopí z ČR do Norska ve značném rozsahu, J. Š. na pokyn J. L. od něj převzal na blíže neustanoveném místě v P.– K. 6 až 8 balíčků konopí o hmotnosti cca 6 kg s nezjištěným obsahem účinné látky THC, které odvezl osobním motorovým vozidlem zn. P., do O., kde je předal J. L. a Q. A. N., kteří na místo předání společně přijeli vozidlem a tito ho dále předali dosud neustanoveným odběratelům, přičemž obž. Š. měl za přepravu konopí slíbenou finanční částku ve výši 200 000 Kč, kterou však nikdy neobdržel,

a takto jednali přesto, že konopí je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a v příloze č. 3 k , o seznamech návykových látek ve smyslu , o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků,

Δ9-tetrahydro

cannabinol je jako psychotropní látka zařazen do seznamu II. podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách, v příloze č. 4 k , o seznamech návykových látek ve smyslu , o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků“.

4. Pro úplnost pak nutno uvést, že odvolací soud v dané věci jednal již podruhé. Proti předchozímu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. , totiž podal dovolání nejvyšší státní zástupce a spoluobviněný J. L. Na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce pak Nejvyšší soud rozhodl svým usnesením ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. , tak, že zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v bodu 1) a 2) výroku o vině a v celém výroku o trestu ve vztahu k obviněným J. L., Q. A. N. a J. Š., včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí, a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Q. A. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu pak obviněný shledal v tom, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, rozhodně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný dále zdůraznil, že v průběhu celého řízení popíral, že by působil jako člen organizované skupiny působící ve více státech a dle jeho názoru soudy přecenily svědeckou výpověď spolupracujícího obviněného J. Š. Pro právní kvalifikaci projednávaného skutku jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy v intencích § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku tak nebyly provedeny důkazy, které by jednoznačně prokazovaly, že obviněný působil jako člen organizované skupiny působící ve více státech.

7. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný Q. A. N. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. , jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc znovu projednat a rozhodnout.

8. K dovolání obviněného Q. A. N. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 8/2018-13 ze dne 19. 2. 2018). Ve svém vyjádření státní zástupce předně uvedl, že námitky obviněného uplatněnému ,,hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. V tomto směru pak poukázal na meze dovolacího přezkumu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž následně konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a zároveň řádně provedené důkazy hodnotily zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.

9. Státní zástupce dále zdůraznil, že obviněný přisouzenou právní kvalifikaci zpochybňuje pouze z pozice skutkových námitek, když uvádí, že znak ,,ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ mu nebyl řádným způsobem prokázán a soudy neměly vycházet z výpovědi spolupracujícího obviněného J. Š. V této souvislosti však nelze přehlédnout, že právní spor o naplnění i nyní namítaného znaku byl předmětem rozhodování Nejvyššího soudu v předchozím dovolacím řízení, přičemž Nejvyšší soud v dané věci vyslovil závazný právní názor, že právě tuto spornou okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku obviněný naplnil. Vrchní soud v Praze přitom nyní napadeným rozhodnutím rozhodl zcela v intencích tohoto závazného právního názoru. Pro úplnost pak státní zástupce doplnil, že v předchozím dovolacím řízení se Nejvyšší soud na podkladě dovolacích námitek spoluobviněného J. L. zabýval i obdobnou argumentací ve vztahu k hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného J. Š., přičemž se však výslovně s hodnocením této výpovědi ztotožnil. Za tohoto stavu proto státní zástupce zkonstatoval, že nynější rozhodnutí odvolacího soudu netrpí v rovině skutkové žádnou vadou.

10. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného obsahově žádný z dovolacích důvodů nenaplňuje, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby jej podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně i podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.

IV. Důvodnost dovolání

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

13. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

14. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

15. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

16. Nejvyšší soud pak s ohledem na výše uvedená teoretická východiska a obviněným uplatněné námitky konstatuje, že tyto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný tak v tomto směru uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že nebylo dostatečně prokázáno jeho jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustil předmětné trestné činnosti, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu. Je navíc zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci.

17. Pouze nad rámec tak lze připomenout, že námitkou stran věrohodnosti svědecké výpovědi J. Š. se Nejvyšší soud zabýval již ve svém předchozím usnesení v dané věci. V této souvislosti tak nezbývá než zopakovat, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích (č. l. 1537-1537 verte, 2157-2158) řádně vysvětlily, že výpověď spolupracujícího obviněného J. Š. je logická a konzistentní, jím poskytnuté informace korespondovaly s dalšími provedenými důkazy (zejména s výpovědí M. L., jakož i s důkazy objektivní povahy), a nebyly zde zjištěny ani žádné skutečnosti, na základě kterých by mohlo být pochybováno o jeho věrohodnosti. Obstát přitom nemohly ani další námitky obviněného stran nesprávného hodnocení důkazů svědčících o trestné činnosti v Norském království. Výpověď spolupracujícího obviněného J. Š. je totiž i v tomto směru v souladu s listinnými důkazy v podobě zjištění o letecké přepravě obviněných Q. A. N. a J. L. (č. l. 870). Dle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že soudy obou stupňů dostatečně a řádně zdůvodnily, proč vyhodnotily výpověď spolupracujícího obviněného J. Š. jako věrohodnou a schopnou (společně s dalšími provedenými důkazy) vysvětlit skutkový děj, tak jak se odehrál. Vzhledem ke všem těmto rozhodným skutečnostem se Nejvyšší soud plně ztotožnil s hodnocením výpovědi spolupracujícího obviněného J. Š., jakož i následnými skutkovými zjištěními soudů obou stupňů.

18. Odvolací soud pak ve svém rozhodnutí (č. l. 2159) správně a v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v předchozím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že obviněný Q. A. N. svým jednáním naplnil i kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť se přisouzeného jednání dopustil ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Pouze ve stručnosti tak lze shrnout, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů v tomto směru prokazatelně vyplývá, že obvinění Q. A. N., J. L. a J. Š., tedy tři trestně odpovědné osoby, působili na území minimálně dvou států, a to na jak území České republiky, kde došlo k vzájemné domluvě, přislíbení finanční odměny a následnému předání a přepravě marihuany, tak na území Norského království, kam se všichni obvinění dostavili a drogu vyvezenou obviněným J. Š. si vzájemně předali. Jejich jednání se přitom zcela evidentně vyznačovalo znaky organizovanosti, plánovitosti a rozdělení úkolů ve snaze dosáhnout vytýčeného cíle.

19. Lze proto uzavřít, že obviněný Q. A. N. úmyslně a neoprávněně jinému opatřil a pro jiného přechovával a vyvezl omamnou a psychotropní látku, přičemž tento čin spáchal ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Svým jednáním tak obviněný beze zbytku naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

20. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Q. A. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 7. 2018

JUDr. Stanislav Rizman

předseda senátu