Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5427/2017

33 Cdo 5427/2017-149

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42 (identifikační číslo osoby 000 05 886), zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti žalovanému F. V., zastoupenému JUDr. Tomášem Průšou, advokátem se sídlem v Praze 6, Glinkova 1659/14, o 808 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2015, č. j. -31, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 4. 2015, č. j. -14, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 6. 2015, č. j. -19, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 odmítl odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu vydanému Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 9. 4. 2003, sp. zn. . Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – za podstatné považoval to, že platební rozkaz byl zrušen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 5. 2003, č.j. -3, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou ( ). Usnesení soud doručil pouze zástupci žalobce, který je podle obsahu spisu převzal 12. 5. 2003, žalovanému, jemuž nebyl doručen platební rozkaz, usnesení soud nedoručoval. Byl-li platební rozkaz zrušen, není proti čemu podávat odpor, a pokud tak žalovaný přesto učinil, soud prvního stupně správně dovodil, že k takovému úkonu již žalovaný není oprávněn ( , věta druhá, ). Ostatně soud prvního stupně po zrušení platebního rozkazu postupoval shodně, jako by byl odpor podán, tj. nařídil jednání a ve věci samé rozhodl rozsudkem ( , věta první, ).

Dovolání, jímž žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Spojuje-li žalovaný přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo kterou dovolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle přípustné. Takovou není otázka postupu soudu při doručování platebního rozkazu. Odvolací soud po právní stránce dovodil, že proti platebnímu rozkazu, který byl podle zrušen, nelze podat odpor (platební rozkaz, který byl odstraněn, nenabývá účinků pravomocného rozsudku); námitkami dovolatele stran doručování (zrušeného) platebního rozkazu se proto nezabýval.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok týkající se nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( , věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 8. 2018

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu