Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 601/2018

20 Cdo 601/2018

USNESENÍ

Saint-Gobain Construction Products CZ a. s.

1) Českomoravské lesy, s. r. o.

, se sídlem v Kolíně, Vávrova 811, identifikační číslo osoby 25747347, a

2) J. R.

, K., oběma zastoupeným Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, za účasti vydražitelky

PNEU - Šafránek s. r. o.

, se sídlem v Praze 9 – Libni, Českomoravská 317/12, identifikační číslo osoby 25620517, zastoupené Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, pro 399 794 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 203 Ex 40027/16, o dovolání vydražitelky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 2017, č. j. -122, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 2017, č. j. -122,

se mění

tak, že usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 24. května 2017, č. j. 203 Ex 40027/16-71, o udělení příklepu,

se potvrzuje.

Odůvodnění:

V označené exekuční věci Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 9. 2017, č. j. -122, k odvolání povinných zrušil usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 24. 5. 2017, č. j. 203 Ex 40027/16-71 (dále „usnesení soudního exekutora“), jímž exekutor udělil příklep vydražitelce PNEU - Šafránek s. r. o. (dále „vydražitelka“ či „dovolatelka“) na vydražené pozemky č. parc. s příslušenstvím, zapsané na listu vlastnictví katastru nemovitostí pro katastrální území Ú., obec K., u Katastrálního úřadu Vysočina, Katastrální pracoviště H. B., za nejvyšší podání 2 800 000 Kč; řízení „o udělení příklepu“ zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Odvolací soud konstatoval, že po udělení příklepu v dražbě povinní pohledávku oprávněné, její náklady a náklady exekuce zcela uhradili, čímž byla exekuce provedena a zanikly účinky všech vydaných exekučních příkazů. V důsledku této skutečnosti nemohl odvolací soud usnesení soudního exekutora přezkoumat, takže je zrušil a pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení rozhodl o zastavení řízení ( , věta první , , ve znění pozdějších předpisů, dále „ “).

Usnesení odvolacího soudu napadla vydražitelka dovoláním, v němž předpoklad přípustnosti dovolání vymezila s odkazem na ustanovení a tak, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu, některé aspekty předmětné věci nebyly doposud řešeny a otázka jako taková závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, (…) a dále též, že je daná věc dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Dovolatelka rovněž vytkla odvolacímu soudu, že se nezabýval její námitkou (podanou „z opatrnosti“) opožděnosti odvolání povinných a námitkou nepřípustnosti odvolání povinných proti usnesení soudního exekutora. Poukázala na rozpor judikatury Nejvyššího soudu v otázce podmínek řízení ( s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. ) a namítla, že povinní podali odvolání proti usnesení soudního exekutora v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2012, sp. zn. . Nejvyšší soud v neposlední řadě neřešil otázku, „jaký má vliv podané blanketní odvolání bez uvedení odvolacího důvodu, pokud dojde k úhradě po podání nezpůsobilého odvolání vzhledem k tomu, že odvolatel nenamítal úhradu dlužné částky“. Dovolatelka z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Povinní se k dovolání vyjádřili tak, že proti usnesení soudního exekutora o udělení příklepu sice podali tzv. blanketní odvolání, avšak k výzvě soudního exekutora odvolání ve stanovené lhůtě doplnili a usnesení o příklepu nemohlo nabýt právní moci, tudíž se nejedná o zneužití práva ze stran povinných. V případě zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k novému projednání by pro další řízení nebyly splněny podmínky, neboť exekuce skončila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první čl. II. bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, srov. dále čl. II bod 2 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, se závěrem, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou účastnicí této fáze exekučního řízení ( ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, a je přípustné ( ), neboť při řešení právní otázky, na níž napadené usnesení odvolacího soudu závisí [tj. otázky možnosti přezkoumání usnesení o příklepu za situace, kdy byla po udělení příklepu, avšak před právní mocí tohoto rozhodnutí, povinným(i) uhrazena exekučně vymáhaná pohledávka s příslušenstvím], se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je rovněž opodstatněné.

Podle ustanovení věty druhé je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Takové vady se z obsahu spisu nepodávají.

Podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 po vydání

usnesení o

příklepu nebo usnesení o předražku nelze zastavit výkon rozhodnutí. Účastníci rozvrhu však mohou pro důvody uvedené v § 268 popřít pohledávku oprávněného nebo dalšího oprávněného.

Podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2017, sp. zn. ) vysvětlil, že dikce věty první (viz citace shora) vyjadřuje zvláštní postavení usnesení o příklepu ve vykonávacím (exekučním) řízení, které je představováno nejen jeho závažností, ale i zájmem na stabilitě poměrů, jež jsou jím založeny. Toto je ještě výrazněji vyjádřeno (a to nikoliv nově, nýbrž dlouhodobě) v ustanovení , které umožňuje podat účinně odvolání proti usnesení o příklepu pouze ze zde vymezených důvodů a současně nedává odvolacímu soudu možnost toto usnesení zrušit. Ustanovení věty první tak netvoří překážku posouzení existence případných okolností, pro které by výkon rozhodnutí měl být zastaven, ale brání pouze tomu, aby se tak dělo v dílčím řízení o zastavení výkonu rozhodnutí a ponechává prostor na jejich posouzení výlučně řízení o odvolání proti usnesení o příklepu.

Dovolací soud rovněž uvedl, že ve shodě s jednotnou soudní praxí samotné podání návrhu na zastavení exekuce není vždy důvodem k odročení dražebního jednání; k jeho odročení je však třeba přistoupit vždy, jestliže je pravděpodobné, že návrhu soud vyhoví (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. srpna 2011, sp. zn. ). Jestliže tedy před dražebním jednáním je podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný a přistoupí k dražbě, pak obrana povinného spočívá v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud by pak za této situace neměl požadovat, aby bylo nejprve rozhodnuto o dříve podaném návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, nýbrž v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje, a to z toho důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy výkon rozhodnutí měl být zastaven). Obdobně může být postupováno i v případě, kdy sice návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) byl podán i po vydání rozhodnutí o příklepu, důvody pro zastavení však zde byly již v době dražebního jednání (a soud o nich věděl či alespoň vědět měl). Po právní moci usnesení o tom, že se příklep neuděluje, může být již rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), aniž by se tak již dělo v rozporu s ustanovením věty první V případě, že v době dražebního jednání důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí naplněny nebyly (typicky v případě zaplacení povinným v době po vydání usnesení o příklepu), podmínky pro změnu usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje (vymezené v ), nejsou dány. Rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) by tak za této situace představovalo obcházení důsledků ustanovení (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2017, sp. zn. ).

Byla-li exekuce v posuzované věci zahájena dne 19. 10. 2016, odvolací soud měl důsledně aplikovat ustanovení ve znění účinném po 1. 1. 2013 a po udělení příklepu (24. 5. 2017) k námitce povinných zkoumat, zda nebylo draženo za situace, kdy exekuce měla být zastavena (z důvodů existujících v době dražebního jednání, o nichž soud věděl či vědět měl). Tvrzení povinných, že dne 26. 7. 2017 (tedy po udělení příklepu) zaplatili vymáhanou pohledávku s příslušenstvím, nepředstavuje s ohledem na právní závěry dovolacího soudu důvod pro zastavení exekuce, který by zde existoval v době konání dražby, případně který by měl za následek porušení zákona při dražbě; nemůže být proto ani důvodem pro změnu usnesení o udělení příklepu tak, že se příklep neuděluje (natož pro zrušení rozhodnutí o příklepu a současně zastavení řízení „o udělení příklepu“ – viz napadené usnesení odvolacího soudu).

Dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu jako odporující ustálené soudní praxi dovolacího soudu a tudíž nesprávné podle změnil tak, že usnesení soudního exekutora o udělení příklepu se potvrzuje, neboť dosavadní výsledky řízení jednoznačně svědčí o zákonném postupu při udělení příklepu (povinní krom tvrzení o zaplacení vymáhané pohledávky s příslušenstvím proti příklepu žádnou jinou námitku neuplatnili) a o věci je tak možné rozhodnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 8. 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu