Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
F403A9174ED6C6EBC125832700479819.html
HTML · 15.32 KB
No categories available
30 Cdo 2187/2018
30 Cdo 2187/2018-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1)České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, 2) Městskému soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, 3) N. J.,4) Š. H., a 5) T. P., o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou psychickou, zdravotní a majetkovou újmu ve výši 521 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 229/2016 , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2017, č. j. 39 Co 150/2017 -24, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 2. 2017, č. j. 15 C 229/2016 -18, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů (výrok I), odmítl žalobu v části týkající se žalovaných N. J., Š. H. a T. P. (výrok II), dále zastavil řízení v části týkající se žalovaných České republiky – Ministerstva spravedlnosti a Městského soudu v Praze (výrok III), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 4. 2017, č. j. 39 Co 150/2017 -24, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním (č. l. 28), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 6. 2017, č. j. 15 C 229/2016 -30, které bylo žalobci doručeno dne 12. 6. 2017, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce v odpovědi na výzvu soudu prvního stupně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 25. 7. 2017, č. j. 15 C 229/2016 -35, tak, že návrh žalobce na bezplatné ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 24. 11. 2017, č. j. 39 Co 389/2017 -40, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 15. 12. 2017.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 3. 2018, č. j. 15 C 229/2016 -46, které bylo žalobci doručeno dne 9. 3. 2017, byl žalobce opětovně vyzván ke zvolení advokáta pro podání řádného dovolání v této věci. Žalobce však na tuto výzvu reagoval pouze podáním další žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “.
Ustanovení § 241 o. s. ř. o. s. ř. , které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. o. s. ř. a řízení zastavil.
K poslední žádosti žalobce o ustanovení zástupce Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť jde z jeho strany o zjevné zneužití procesního práva (§ 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2018
JUDr. Pavel Simon předseda senátu