Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5743/2016

29 Cdo 5743/2016-244

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce TJW GROUP CORP, se sídlem Global Bank Building, 18th fl. 50 St., Panama City, Panamská republika, reg. nr. 641 591, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Machem, advokátem, se sídlem v Brně, Podbabská 273/6, PSČ 621 00, proti žalované B. J., zastoupené Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, PSČ 709 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. června 2016, č. j. -396, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 21.150,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 15. září 2014, č. j. -244, Krajský soud v Ostravě shora označený směnečný platební rozkaz zrušil ve výroku o náhradě nákladů řízení; „ve zbytku“ jej ponechal v platnosti (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).

Soud prvního stupně, odkazuje na ustanovení , a , (dále jen „ “), a na skutková zjištěná, která učinil z důkazů specifikovaných v důvodech rozsudku, dovodil, že výsledky dokazování neumožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti tvrzení žalované (o tom, že směnka „byla padělána či zfalšována“), ale ani závěr o tom, že její tvrzení je nepravdivé.

Jelikož se žalovaná „ocitla v důkazní nouzi“, lze uzavřít, že se „vznesenými námitkami neubránila povinnosti zaplatit směnečnou listinu“.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované rozsudkem ze dne 28. června 2016, č. j. -396, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že směnečný platební rozkaz zrušil „i ve výroku ve věci samé“ (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů státu (druhý až čtvrtý výrok).

Odvolací soud zčásti zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně (znaleckým posudkem ze dne 18. dubna 2013 – č. l. 129 až 132), zčásti je doplnil (usnesením Policie České republiky ze dne 16. března 2015, č. j. KRPT-57403-137/TČ-2012-070081, a obžalobou ze dne 24. října 2014, č. j. 1 ZT 85/2014-185), a dospěl k závěru od soudu prvního stupně odlišnému.

Přitom akcentoval, že „žalovanou byla zcela nepochybně vznesena námitka nepravosti směnky, a protože práva z ní, jako soukromé y, uplatňuje žalobce, bylo na něm, aby nejen tvrdil, ale zejména prokázal (unesl důkazní břemeno), že jde o u pravou, tedy směnku, kterou v takové podobě, jak byla předložena, žalovaná vystavila“. Pravost směnečné y nejenže nebyla prokázána, ale naopak byla výrazně zpochybněna, respektive „vyvrácena, když s největší pravděpodobností hraničící s jistotou se jedná o padělek“.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že dovolatel, byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – nesouhlasí se skutkovými závěry odvolacího soudu, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (srov. ustanovení ).

Dále zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu (srov. opět ve znění účinném do 31. prosince 2012). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Dovoláním nezpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož důkazní břemeno (ohledně pravosti směnky) tížilo žalobce, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. rozsudky ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. , a ze dne 27. března 2014, sp. zn. .

O tom, že rozhodnutí odvolacího soudu není nepřezkoumatelné (z hlediska ustanovení ), nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Konečně poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2001, sp. zn. , je právně nevýznamný již proto, že v poměrech dané věci bylo dovolání tamních žalovaných (bez dalšího) přípustné podle ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2000).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalobci vznikla povinnost hradit žalované účelně vynaložené náklady řízení.

Ty v daném případě sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 14. října 2016), která podle ustanovení bodu 6., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 2.212.350,- Kč) částku 17.180,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ); celkem činí 21.150,80 Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. 7. 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu