Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3245/2016

29 Cdo 3245/2016-323

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v exekuční věci oprávněného Ing. Ivana Mikeše, se sídlem v Praze 1, Novotného lávka 5, PSČ 116 68, jako insolvenčního správce dlužníka Z. Č., zastoupeného JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Dejvická 306/9, PSČ 160 00, proti povinným 1/J. G., a 2/ F. G.,oběma zastoupeným JUDr. Zuzanou Kristiánovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Kozí 19/10, PSČ 602 00, pro částku 15 000 000 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinných na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Plzni – městě pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. května 2014, č. j. -120, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Soudy obou stupňů vyšly zejména z toho, že:

1/ Vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Z. Č. (dále jen „Z. Č.“), zveřejnil Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) v insolvenčním rejstříku 10. srpna 2011. Usnesením ze dne 4. ledna 2012, č. j. -17, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek Z. Č., insolvenčním správcem ustanovil Ing. Ivana Mikeše a na majetek Z. Č. prohlásil konkurs; lhůta pro podávání přihlášek uplynula 6. února 2012.

2/ Měnícím rozsudkem ze dne 5. února 2013, č. j. -520, uložil Vrchní soud v Praze žalovaným (J. G .a F. G.) zaplatit žalobci (Ing. Ivanu Mikešovi, jako insolvenčnímu správci Z. Č.) částku 15 000 000 Kč s příslušenstvím oproti povinnosti žalobce vrátit žalovaným specifikované listinné akcie společnosti KAVEX-GRANIT HOLDING a. s.

3/ Dne 11. dubna 2013 bylo zahájeno exekuční řízení, vedené u soudního exekutora pod sp. zn. 095 EX 00493/13, k návrhu oprávněného ze dne 22. března 2013.

4/ Dne 29. dubna 2013 vydal okresní soud pověření k vedení exekuce pro soudní exekutorku JUDr. Janu Tvrdkovou.

5/ Jednostranným zápočtem datovaným dne 20. dubna 2013 započetla první povinná svou pohledávku z titulu náhrady škody (za znehodnocení akcií po dobu, kdy Z. Č. vykonával akcionářská práva) ve výši 25 000 000 Kč oproti pohledávce oprávněného ve výši 15 000 000 Kč.

6/ Dne 17. května 2013 podali povinní u soudní exekutorky návrh na zastavení exekuce z důvodu zániku vymáhané pohledávky započtením.

Vycházeje z dikce , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), dospěl odvolací soud k závěru, podle kterého není započtení vzájemných pohledávek ze dne 20. dubna 2013 přípustné, neboť povinní „se nestali přihlášenými věřiteli“. Podle odvolacího soudu měli povinní jimi tvrzenou pohledávku na náhradě škody přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka Z. Č., a to bez ohledu na výsledek sporu o zaplacení částky 15 000 000 Kč. Dále odvolací soud zdůraznil, že usnesením ze dne 15. dubna 2014, sp. zn. , Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2013, č. j. -520.

Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že odvolací soud vyřešil otázku „vztahující se k započtení pohledávky v rozporu s ustálenou soudní praxí“.

Konkrétně dovolatelé tvrdí, že jejich pohledávka za oprávněným ve výši 25 000 000 Kč není pohledávkou, která měla být přihlášena do insolvenčního řízení, ale jde o pohledávku za majetkovou podstatou ( ). O započtení této pohledávky měl odvolací soud rozhodnout v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2005, sp. zn. (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže- dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Z dovolání je zřejmé, že dovolatelé nesouhlasí s právním posouzením věci, na němž spočívá napadené rozhodnutí (tedy že je dán dovolací důvod dle ), a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Poukazuje na usnesení ze dne 9. prosince 2014, sp. zn. , kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dovolatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2013, č. j. -520, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2014, č. j. -620. Navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že v posouzení podmínek přípustnosti započtení pohledávek je rozhodnutí odvolacího soudu souladné s judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí).

V důvodechrozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 63/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 63/2018“), Nejvyšší soud při výkladu až 4 vysvětlil, ževe fázi od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí, kterým se zjišťuje úpadek dlužníka, započtení zakázáno zásadně není (za dodržení ). Výjimku představuje doba, po kterou trvá moratorium ( ). Od účinnosti rozhodnutí o úpadku (jež nastává zveřejněním tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, viz ) je započtení přípustné pouze za podmínek uvedených v až 4 . I přes splnění podmínek uvedených v může insolvenční soud zakázat započtení pohledávek předběžným opatřením ( ). Současně dává insolvenčnímu soudu možnost, aby předběžným opatřením naopak udělil souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i v době, kdy je to zakázáno ( a b/ ).

Dále Nejvyšší soud v R 63/2018 dovodil, že neobsahuje v až 4 zákaz započtení, ale toliko jeho omezení, jakož i to, že toto omezení nepočíná (až) rozhodnutím o prohlášení konkursu, ale již rozhodnutím o zjištění úpadku. Započtení pohledávek (lhostejno, zda jde o věřitele uplatňující svá práva přihláškou, věřitele s pohledávkami za majetkovou podstatou či věřitele s pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, když zákon ohledně započítávání mezi těmito pohledávkami nerozlišuje) tak lze po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku uskutečnit pouze za podmínek uvedených v až 4 .U pohledávek za majetkovou podstatou ( ) a pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ( ) bude vyplývat nepřípustnost započtení zpravidla již z nemožnosti dostát podmínce uvedené v (tyto pohledávky nebudou přihlášeny do insolvenčního řízení).

K závěrům vysloveným v R 63/2018 se Nejvyšší soud přihlásil též v rozsudku ze dne 28. února 2017, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 92/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V situaci, kdy dovolatelé nezpochybňují, že pohledávku za Z. Č. z titulu náhrady škody ve výši 25 000 000 Kč nepřihlásili do insolvenčního řízení vedeného proti Z. Č., je napadené rozhodnutí co do úsudku, že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele není přípustné, v souladu se závěry obsaženými v R 63/2018.

Se zřetelem k závěrům, které Nejvyšší soud formuloval v R 63/2018 (viz výše), je nezpůsobilá zvrátit závěr odvolacího soudu také námitka dovolatelů, že jimi tvrzená pohledávka na náhradě škody je pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu .

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 7. 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu