Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3828/2017

30 Cdo 3828/2017-512

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce K. K.,zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2016, č. j. -440, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce na žalované domáhal zaplacení 3 177 621,15 Kč příslušenstvím jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku trestního stíhání vedeného před Okresním soudem v Šumperku pod sp. zn. , jež neskončilo odsouzením žalobce.

Rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č. j. -410, Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 3 177 621,15 Kč příslušenstvím (výrok I), uložil žalobci zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 91 291,85 Kč (výrok II) a žalované na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč (výrok III).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II a ve výroku III jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Nejvyšší soud pravidelně konstatuje, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. ). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ). Vyšel-li tudíž odvolací soud v napadeném rozsudku z toho, že není dána příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním žalobce a poklesem hodnoty podniku žalobce, nejedná se o výsledek aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž o výsledek hodnocení provedených důkazů. Nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobce proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. ).

Otázka rozložení důkazního břemena ve vztahu k prokázání příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobce a znehodnocením jeho podniku nezakládá přípustnost dovolání ve smyslu , neboť odvolací soud se v této otázce neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, pokud dovodil, že ohledně této skutečnosti tíží důkazní břemeno žalobce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, sv. 7, ročník 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. ). Pro úplnost dovolací soud uvádí, že z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. , jenž byl vydán v této věci, nelze dovodit, že by daná skutečnost byla notorietou, kterou není potřeba dokazovat, jak se mylně domnívá žalobce. Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku dospěl pouze k závěru, že nelze a priori vyloučit, že v důsledku trestního stíhání mohlo dojít k zániku podniku trestně stíhaného, a nikoliv k závěru, že by tomu tak v daném případě skutečně bylo.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 7. 2018

JUDr. František Ištvánek předseda senátu