Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
616760C0DDCD9C6EC12583210026638C.html
HTML · 13.89 KB
No categories available
21 Cdo 2134/2018
21 Cdo 2134/2018-195
USNESENÍ
L. N.
1)
L. N.
,
zastoupenému Mgr. Janem Rambouskem, advokátem se sídlem v Praze 8, Čimická č. 717/34, a
2) M. H.
, zastoupenému Mgr. Romanou Šimáně, advokátkou se sídlem v Praze 3, Lucemburská č. 2013/24, o neúčinnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 59/2016 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 22. února 2018 č. j. 54 Co 238/2017 -168, takto:
I. Dovolání žalobkyně
se odmítá
.
II. Žalobkyně
je povinna
zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Romany Šimáně, advokátky se sídlem v Praze 3, Lucemburská č. 2013/24.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1)
nemá
žádný z účastníků
právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 22. 2. 2018 č. j. 54 Co 238/2017 -168 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [v závěru, že žalobkyně nemůže úspěšně odporovat kupní smlouvě ze dne 18. 3. 2013 uzavřené mezi R. D. jako prodávajícím a žalovaným 2) jako kupujícím, neboť se nejedná o právní úkon jejího dlužníka ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku ] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 1999 sp. zn. 31 Cdo 870/99 , který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, že věřitel je, za podmínek uvedených v ustanovení § 42a občanského zákoníku , oprávněn odporovat právním úkonům, které učinil dlužník, a dále právním úkonům ručitele a dalších osob, které jsou z důvodu akcesorické a subsidiární povinnosti zákonem zavázány (zejména z titulů zajištění závazků) uspokojit pohledávku věřitele] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Není-li odporovaná kupní smlouva právním úkonem dlužníka žalobkyně, nemůže být odpůrčí žaloba již jen z tohoto důvodu opodstatněná, a nemá proto význam zabývat se otázkou, zda jsou žalovaný 1) a žalovaný 2) osobami blízkými.
Namítá-li žalobkyně, že právní úkon předcházející uzavření odporované kupní smlouvy, kterým žalovaný 1) jako dlužník žalobkyně daroval žalovanému 2) částku 3 140 000 Kč, je absolutně neplatný, a že proto nemohl být žalobkyní úspěšně odporován, pak přehlíží, že tato okolnost nemůže mít na výše uvedený závěr žádný vliv, neboť v důsledku absolutní neplatnosti tohoto právního úkonu by se žalovaný 2) nestal dlužníkem žalobkyně a podmínka odporovatelnosti ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku by nebyla splněna [nehledě k tomu, že i kdyby byl žalovaný 2) dlužníkem žalobkyně, nebyl by ve smyslu ustanovení § 42a odst. 3 občanského zákoníku v tomto řízení pasivně věcně legitimován].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu