Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 805/2018

7 Tdo 805/2018-35

USNESENÍ

A. S.

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se

zrušují

usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. , a rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha – východ

přikazuje

, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění

Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , byl obviněný A. S., uznán vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku na 6 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozené V. S. na náhradě nemajetkové újmy částku 10 000 Kč, a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a v důsledku toho i proti dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku posoudily soudy skutek, který podle jejich zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 23. 2. 2014 do dubna 2016 způsoby popsanými v bodech a) až g) nutil svoji dceru V. S., aby ustoupila ze svých požadavků na výši výživného a aby proti své vůli vzala zpět návrh na zvýšení výživného. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že soudy shledaly v posuzovaném skutku znaky přečinu vydírání spočívající v tom, že obviněný „jiného pohrůžkou násilí a pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal“.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Připustil, že se snažil přesvědčit dceru V. a její matku, aby výživné nebylo zvyšováno z částky 25 000 Kč na požadovanou částku 45 000 Kč, avšak namítl, že tím nenaplnil znaky přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť poškozené nehrozil násilím ani jinou těžkou újmou. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu Praha – východ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření označil dovolání za důvodné a navrhl, aby mu bylo vyhověno.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Konfrontují-li se skutková zjištění uvedená v bodech a), b), d), e), f), g) výroku o vině s tím, že ustanovení § 175 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje, aby pachatel jiného k něčemu nutil „násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy“, pak je třeba připustit, že tato zjištění žádný ze zmíněných znaků nenaplňují. Nejde-li ze strany pachatele o použití násilí nebo pohrůžky násilí, ale o pohrůžku „jiné těžké újmy“, rozumí se tím nikoli každá či jakákoli újma, která je obsahem pohrůžky, ale jen taková újma, která je svou povahou a závažností srovnatelná s pohrůžkou násilí.

Podle bodu a) výroku o vině obviněný dne 23. 2. 2014 zavezl poškozenou automobilem na odlehlé místo, zastavil, uzamkl vozidlo, vyhrožoval, že ve škole poškozené zveřejní informace o sporu o výživném a poškodí ji u kamarádů a spolužáků, požadoval, aby mu do měsíce zaslala omluvný dopis s prohlášením, že ji naváděla matka, požadoval ukončení všech soudních sporů a dodal, že by se matce „mohlo něco stát“ při dojíždění do práce. Výhrůžku zveřejnění informací o soudním sporu ve škole mezi spolužáky poškozené nelze podřadit pod ustanovení § 175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nejde o pohrůžku jiné těžké újmy, která by byla srovnatelná s pohrůžkou násilí. Výhrůžka, podle které by se matce poškozené „mohlo něco stát“, je jen obecná, nekonkrétní a za daných okolností nezpůsobilá k tomu, aby jejím prostřednictvím byly naplněny znaky uvedené v § 175 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle bodu b) výroku o vině obviněný dne 26. 6. 2015 zaslal poškozené e-mailovou zprávu, v rámci které na ni vyvíjel psychický nátlak a vyčítal jí, že ho udala na policii a že dosud neukončila soudní spory, nazýval sebe nepřítelem a vyzýval poškozenou k bezcharakternímu jednání. Tato zjištění ve skutečnosti žádnou pohrůžku, natož pohrůžku násilí nebo pohrůžku jiné těžké újmy, vůbec nevyjadřují, takže na ně nelze aplikovat ustanovení § 175 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle bodu d) výroku o vině obviněný dne 29. 1. 2016 zřídil internetové stránky, na nichž zveřejnil osobní údaje poškozené, zejména její jméno, místo, kde studuje, stav jejího bankovního konta, její fotografie, popsal jejich spor a uvedl, že se obává sebevraždy poškozené či jiného jejího sebepoškozování. Ani v těchto zjištěních není obsažena žádná pohrůžka, takže na ně není možné vztáhnout ustanovení § 175 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle bodu e) výroku o vině obviněný dne 3. 2. 2016 zaslal poškozené e-mail, v rámci kterého na ni vyvíjel psychický nátlak, zdůvodňoval, že nemůže platit výživné, a apeloval na její svědomí. Z těchto zjištění není zřejmá žádná pohrůžka a tím je vyloučena možnost podřadit uvedená zjištění pod ustanovení § 175 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle bodu f) výroku o vině obviněný dne 5. 2. 2016 navštívil ředitelku gymnázia, sdělil jí informace ohledně návrhu na zvýšení výživného a žádal ji, aby poškozené vysvětlila nemorálnost návrhu, požadoval internetová data spolužáků poškozené v úmyslu je kontaktovat, informoval ji o zřízení výše uvedených internetových stránek, dne 10. 2. 2016 jí zaslal e-mailovou zprávu, v níž nabízel finanční dar škole ve výši 50 000 Kč jako příspěvek na zahraniční cesty studentů, kteří poskytnou své internetové adresy, následně prostřednictvím e-mailové pošty se stejnými návrhy a požadavky kontaktoval ve dnech 11. 2. 2016 a 23. 3. 2016 ředitelku školy a v týdnu od 4. 3. 2016 a dne 1. 5. 2016 také část učitelského sboru gymnázia. Z uvedených zjištění nevyplývá žádná pohrůžka, čímž se tato zjištění zcela míjejí s ustanovením § 175 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle bodu g) výroku o vině obviněný dne 26. 3. 2016 prostřednictvím zprávy SMS kontaktoval J. L., otce přítele poškozené A. L., žádal ho o telefonický rozhovor, a když J. L. nereagoval, zaslal J. L., A. L. a M. L. (matka přítele poškozené) dopis, v němž popsal spor s poškozenou o výživné, žádal je o ovlivnění poškozené a informoval je o datu soudního jednání a o internetových stránkách. V těchto zjištěních není možné nalézt žádnou pohrůžku, což znamená, že tato zjištění nevykazují znaky uvedené v § 175 odst. 1 tr. zákoníku.

Pouze část skutkových zjištění uvedených v bodě c) výroku o vině koresponduje se zákonnými znaky vymezenými v § 175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť podle těchto zjištění obviněný dne 29. 1. 2016 v kavárně vyhrožoval poškozené fyzickou likvidací a také fyzickou likvidací jí blízkých osob v případě, že nestáhne návrh na zvýšení výživného. Kromě toho jsou součástí bodu c) zjištění, která pro nedostatek pohrůžky „jiné těžké újmy“ evidentně nenaplňují znaky uvedené v § 175 odst. 1 tr. zákoníku, tj. zjištění, že obviněný zároveň poškozené sděloval, že trpí psychickou nemocí, že přestává ručit za své jednání, že ji poškodí u spolužáků a profesorů tím, že se dostaví do školy a zřídí na internetu stránky, kde vypoví příběh jejich sporu, a postará se o její zostuzení ve škole i mimo ni.

Zjištění, že obviněný dne 29. 1. 2016 vyhrožoval fyzickou likvidací poškozené a jí blízkých osob, postrádá jakýkoli podklad v provedených důkazech. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů lze usuzovat, že zjištění ohledně jednání obviněného soudy vyvozovaly ze svědecké výpovědi poškozené. Poškozená se však ve své výpovědi, v níž popsala schůzku s obviněným dne 29. 1. 2016, nezmiňovala o tom, že by jí vyhrožoval fyzickou likvidací nebo že by vyhrožoval fyzickou likvidací jí blízkých osob. Za tohoto stavu je uvedené zjištění soudů v tak extrémním rozporu s důkazy, že jím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. To s ohledem na ustanovení , y znamená, že Nejvyšší soud nemůže zmíněné zjištění akceptovat, byť jinak z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, neboť skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Jde však o to, že předmětem právního posouzení může být jen skutek, který byl zjištěn způsobem respektujícím základní ústavně zaručená práva obviněného.

Výrok o vině obviněného přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Napadené usnesení, jímž byl tento výrok ponechán nedotčen, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Praze, tak rozsudek Okresního soudu Praha – východ jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu Praha – východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 7. 2018

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu