Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 497/2018

-72

USNESENÍ

R. S.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S.

odmítá

.

Odůvodnění

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. , byl obviněný R. S. jako spolupachatel podle tr. zákoníku uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejnéy podle tr. zákoníku, zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle , 4 písm. b) tr. zákoníku, tr. zákoníku a pokusem zločinu podvodu podle tr. zákoníku, , 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle tr. zákoníku, tr. zákoníku, tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců s tím, že výkon trestu byl podle tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle tr. zákoníku stanovena na tři roky. Výrokem podle tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného R. S. nahradit společně s obviněným M. L. nemajetkovou újmu poškozenému M. S. ve výši 48 000 Kč. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněných M. L. a L. K.

O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. . Ve věci obviněného R. S. bylo rozhodnuto na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu (sám obviněný R. S. odvolání nepodal). Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Městského soudu v Praze ohledně obviněného R. S. v celém rozsahu zrušen a obviněný byl jako spolupachatel podle tr. zákoníku nově uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejnéy podle tr. zákoníku, zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle tr. zákoníku, tr. zákoníku a pokusem zločinu podvodu podle tr. zákoníku, , 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle tr. zákoníku, tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, přičemž podle tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit solidárně s obviněným M. L. nemajetkovou újmu poškozenému M. S. ve výši 48 000 Kč.

Trestné činy, jimiž byl obviněný R. S. uznán vinným, spočívaly podle zjištění Vrchního soudu v Praze, převzatých z rozsudku Městského soudu v Praze, v podstatě v tom, že obviněný M. L. po předchozí dohodě s obviněným R. S. nejpozději dne 22. 6. 2015 vyhotovil tiskopis směnky, do které vytiskl místo a datum vystavení T. dne 18. 4. 2015, částku 650 000 se splatností dne 18. 5. 2015 na řad obviněného R. S. bez vypsání osob výstavce a avala, směnku opatřil padělanou ověřovací doložkou pošty ze dne 18. 4. 2015 s osobními údaji M. S., otiskem razítka pošty a státním znakem, ač věděl, že M. S. směnku nepodepsal, v této podobě směnku doručil obviněnému R. S., který do směnky rukou dopsal v rubrice výstavce své osobní údaje a svůj podpis, nezjištěná osoba vypsala rukou do rubriky směnečného rukojmí osobní údaje M. S., opatřila směnku napodobeninou jeho podpisu a doplnila ověřovací doložku napodobeninou podpisu P. P., následně obviněný R. S. takto padělanou směnku uplatnil jako pravou dne 22. 6. 2015 v sídle společnosti Dynamic Solvent, s.r.o., se kterou uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, podle níž měl za postoupení směnky získat částku 540 000 Kč, takže z tohoto jednání hrozila M. S. škoda ve výši nejméně 650 000 Kč, avšak v důsledku včasného popření pravosti směnky nedošlo k obohacení ani ke škodě.

Obviněný R. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. S odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl výrok o vině. Vytkl, že zjištěný skutek byl po právní stránce posouzen nesprávně. Především namítl, že skutek nemohl být posouzen jako zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle tr. zákoníku, tr. zákoníku, neboť předmětná nebyla směnkou s ohledem na totožnost osoby směnečného dlužníka a směnečného věřitele v jejím vyhotovení. Dále namítl, že skutek nemohl být posouzen jako přečin padělání a pozměnění veřejnéy podle tr. zákoníku, neboť podpis M. S. na předmětnéě neměl žádný význam a v případě, že by M. S. měl na skutečné směnce vystupovat, nebylo by ověření jeho podpisu podmínkou platnosti. Nakonec namítl, že skutek nemohl být posouzen jako pokus zločinu podvodu podle tr. zákoníku, , 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť předmětná nebyla napodobeninou platné směnky a nemohla tudíž plnit funkci směnky. V návaznosti na to uvedl, že pokud společnost, která se považovala za odborníka, byla ochotna za úplatu převzít takovouu, nelze to považovat za podvod. Obviněný R. S. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku, § 238 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo padělá tuzemský cenný papír v úmyslu použít jej jako pravý.

Přečinu padělání a pozměnění veřejnéy podle tr. zákoníku podle tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo padělá veřejnouu v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé.

Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Pokusem je podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

Skutkový stav, který zjistily soudy, evidentně vykazuje znaky uvedených trestných činů. Tyto trestné činy byly podle zjištění soudů spáchány úmyslným společným jednáním obviněných R. S. a M. L., tedy oběma obviněnými jako spolupachateli podle § 23 tr. zákoníku, z čehož vyplývá, že každý z obviněných odpovídá, jako by tyto trestné činy spáchal sám. To znamená, že obviněný R. S. odpovídá za celý rozsah jednání i za celý rozsah následku.

Směnka má povahu cenného papíru podle Paděláním směnky se rozumí její neoprávněné vyhotovení, tak aby budila zdání pravé směnky. Otázka platnosti směnky z důvodu, že v ní chybí nějaká náležitost, nebo z důvodu jejího jinak vadného obsahu, nemá v této souvislosti žádný význam. Ostatně padělaná směnka je vždy neplatná. O padělání směnky jde i v případě, kdy pachatel vyhotoví jako paděleku, která by v případě pravosti byla neplatnou směnkou kvůli nějaké chybějící náležitosti nebo kvůli jinak vadnému obsahu. Zákonné znaky spočívající v „padělání … cenného papíru“ ve smyslu tr. zákoníku, tr. zákoníku jsou naplněny též takovým jednáním, jímž pachatel vyhotoví směnku, která by v případě pravosti byla neplatná. Objektem trestného činu podle citovaných ustanovení primárně není zájem na platnosti pravého cenného papíru a z toho vyplývající způsobilosti splnit určenou funkci v závislosti na jeho obsahu, nýbrž zájem na tom, aby do oběhu nebyly uváděny padělky cenných papírů. Citovaná ustanovení tudíž poskytují ochranu jen proti padělaným (nebo pozměněným) cenným papírům, nikoli proti cenným papírům, které jsou neplatné z jiného důvodu, než je jejich padělání nebo pozměnění.

Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je jasné, že na správnosti výroku o vině obviněného R. S. zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku, § 238 tr. zákoníku nemohou nic změnit námitky týkající se neplatnosti směnky z důvodu, že v jejím obsahu byl obviněný uveden jako osoba, na jejíž řad mělo být plněno, a posléze i jako osoba, která byla povinna plnit. Ostatně neoprávněné uvedení osoby M. S. a jeho fingovaného podpisu jako směnečného rukojmí mělo očividně za cíl dosáhnout toho, aby po prodeji padělané směnky její nový nabyvatel požadoval plnění právě od M. S. jako směnečného rukojmí.

Trestný čin padělání a pozměnění veřejnéy podle tr. zákoníku lze spáchat i neoprávněným vyhotovením ověřovací doložky, kterou zákonem zmocněný subjekt (v dané věci Česká pošta, státní podnik) úředně ověřuje pravost podpisu osoby. Podmínkou trestnosti takového jednání není to, že padělaná ověřovací doložka byla použita k ověření podpisu, který musel být úředně ověřen podle zákona či jiného právního předpisu, případně z jiného důvodu. Trestnost uvedeného jednání s touto otázkou vůbec nesouvisí. Při splnění dalších podmínek je trestné také jednání, jímž pachatel padělá ověřovací doložku za účelem úředního ověření podpisu, který nemusel být úředně ověřen. V posuzované věci padělanou ověřovací doložku obviněný R. S. použil k předstíranému úřednímu ověření podpisu, který byl fingován a který byl umístěn nau označenou za směnku. I když zákon ani jiný právní předpis nevyžaduje, aby podpisy osob na směnce byly úředně ověřeny, v dané věci je z okolností činu zřejmé, že prostřednictvím padělané ověřovací doložky k fingovanému podpisu M. S. jako směnečného rukojmí mělo být posíleno zdání pravosti směnky. Námitky obviněného R. S. uplatněné v tom smyslu, že podpisy na směnce nemusí být úředně ověřeny, evidentně nejsou s to zvrátit výrok o jeho vině přečinem padělání a pozměnění veřejnéy podle tr. zákoníku.

Zákonné znaky pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku obviněný R. S. naplnil tím, že se společností Dynamic Solvent, s.r.o., uzavřel smlouvu o postoupení směnečné pohledávky, která měla vyplývat z padělané směnky, a snažil se tak neoprávněně získat částku 540 000 Kč při současně hrozící škodě ve výši 650 000 Kč na straně poškozeného M. S. jako směnečného rukojmí, jehož podpis byl na směnce fingován. Obviněný se tedy snažil prodat směnku, která byla ve skutečnosti padělaná a kterou vydával za pravou. Tím ze svého hlediska učinil v podstatě vše, co bylo nutné k dosažení sledovaného záměru, tj. ke zpeněžení směnky, a pokud nakonec tohoto cíle nedosáhl, bylo to v důsledku okolností, na které již neměl vliv. Namítaná neplatnost směnky tu neměla žádný význam, stejně jako to, že společnost Dynamic Solvent, s.r.o., přistoupila na uzavření smlouvy o postoupení směnečné pohledávky i přesto, jaký byl obsah deklarované směnky. Trestný čin podvodu je možné spáchat i prostřednictvím takového padělku směnky, která by v případě pravosti byla neplatná. Nepodaří-li se pachateli trestný čin dokonat a dojde-li jen k jeho pokusu, jde v návaznosti na namítanou neplatnost směnky jen o otázku míry způsobilosti pokusu. Ani nezpůsobilý pokus zásadně není beztrestný. V posuzované věci záležel pokus v použití prostředku, který byl věcně způsobilý zajistit dokonání trestného činu, pokud by dotčený subjekt nevěnoval potřebnou pozornost ochraně svých práv, včas svá práva neuplatnil apod. Námitky obviněného R. S. proti výroku o vině pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku jsou tedy bez jakéhokoli opodstatnění.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v části týkající se obviněného R. S. není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného R. S. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku dne 15. 8. 2017 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného R. S. předložena dne 12. 4. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 7. 2018

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu