Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3008/2017

-250

USNESENÍ

ČEZ Distribuce, a. s.

ŠKO-ENERGO, s. r. o.

, se sídlem v Mladé Boleslavi 1, Tř. Václava Klementa 869, identifikační číslo osoby 61675938, zastoupené Mgr. Petrem Fojtkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, o zaplacení částky 113.275.817,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2017, č. j. -179, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2017, č. j. -179,

se

ve výroku II.

zrušuje

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 12. 10. 2016, č. j. -135, rozhodl, že se řízení zastavuje (bod I. výroku) a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Energetickému regulačnímu úřadu jako orgánu příslušnému ve věci (bod II. výroku). Soud rozhodl též o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 54.583 Kč (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně v celém jeho rozsahu, podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „“), když rozhodnutí o dovolání závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda pravomoc rozhodnout o nároku provozovatele distribuční soustavy vůči jeho zákazníkovi na uhrazení příspěvku na podporu elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů energie, druhotných energetických zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla má soud v civilním řízení, nebo Energetický regulační úřad (dále též jen „ERÚ“). Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení spatřuje žalobkyně v tom, že odvolací soud posoudil uvedenou otázku tak, že pravomoc rozhodnout o uvedeném nároku má ERÚ. Žalobkyně se domnívá, že předmětný spor nenáleží do rozsahu ani jednoho z odstavců , o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „“). Do rozsahu nenáleží, jelikož jde o spor vzniklý v kontextu financování podpory, nikoliv podpory samé. Žalobkyně též namítá, že předmětný spor je sporem o uhrazení příspěvku na podporované zdroje energie, který byl v rozhodném období složkou ceny za distribuci. Povinnost uhradit tuto cenu (a tedy i každou její složku), tvrzená žalobkyní a popíraná žalovanou, pak není povinností uloženou ve smyslu , neboť se jedná o smluvní povinnost. Rovněž se dle žalobkyně nejedná ani o povinnost sjednanou na základě (rovněž ve smyslu ).

Usnesení odvolacího soudu napadla, výslovně co do výroku druhého, též žalovaná. Přípustnost dovolání dle spatřuje ve vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Jde o určení, zda v situaci, kdy soud prvního stupně po podání žaloby bez dalšího rozhodl o zastavení řízení a postoupení věci správnímu orgánu, žalobkyně se do tohoto rozhodnutí odvolala a žalovaná poté, co obdržela žalobu, rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení, odvolání žalobkyně a výzvu soudu k vyjádření, jako svůj vůbec první projev v řízení podala prostřednictvím svého právního zástupce vyjádření k odvolání, má žalovaná nárok na to, aby jí v rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení poté, co bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, byla přiznána též náhrada nákladů za úkon převzetí a příprava zastoupení podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „“). Dovolání považuje žalovaná za důvodné, když výrok druhý usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť odvolací soud nesprávně aplikoval právní předpis vztahující se k otázce přiznání práva na náhradu nákladů řízení. Namítá, že odvolací soud sice žalované přiznal právo na náhradu nákladů právního zastoupení za vyjádření k odvolání žalobkyně podle advokátního tarifu, ale nesprávně jí nepřiznal též náhradu nákladů právního zastoupení v souvislosti s převzetím a přípravou právního zastoupení podle advokátního tarifu, a odepřel tak žalované částku 108.800 Kč.

K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že by mělo být odmítnuto jako nepřípustné, příp. zamítnuto.

Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání žalované nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání byla podána řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle , zkoumal, zda dovolání obsahují zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda jsou přípustná.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Dovolání žalobkyně není přípustné.

Podle judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. ) spory týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, k jejichž rozhodnutí není podle ustanovení dána pravomoc soudu, svěřuje v ustanovení jinému orgánu, jímž je Energetický regulační úřad. Tak je tomu např. ve sporech o zaplacení kupní ceny za dodanou elektřinu, která byla podle ustanovení sjednána ve výši výkupních cen určených cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu.

Oproti tomu je podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. ) pravomoc soudu dána v případě, kdy se žalobce žalobou nedomáhá po žalovaných splnění peněžité povinnosti uložené nebo sjednané na základě tohoto zákona a nejde tu ani o nárok na zaplacení některé z forem podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo o nárok na zaplacení příspěvku na POZE sloužícího k financování podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů podléhající regulaci ERÚ, k jejichž projednání by byla dána pravomoc ERÚ podle energetického zákona či podle , 2 (srov. citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. ). Jestliže neexistovala žádná zákonná ani platně sjednaná smluvní povinnost k plnění ve vztahu k zaplaceným peněžitým částkám, jde o spor o vydání bezdůvodné obohacení, který má jiný charakter, než spor o splnění povinnosti ze smlouvy či ze zákona. K projednání a rozhodnutí sporů o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo být získáno od výrobce elektřiny provozovatelem přenosové soustavy a operátorem trhu na základě neplatného ujednání ve smlouvě o přenosu elektřiny přijetím plateb ceny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, je dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení.

V nyní projednávané věci žalobkyně je provozovatelem regionální distribuční soustavy, žalovaná je výrobcem elektřiny a její provozovny jsou připojeny k distribuční soustavě provozované žalobkyní. Žalobkyně tvrdí, že má dle právo požadovat po žalované zaplacení složky ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny i za elektřinu, kterou žalovaná vyrobila a sama spotřebovala, aniž by tuto elektřinu dodala do distribuční sítě žalobkyně. Předmětem řízení je pak tvrzený nárok žalobkyně za období od 1. 1. 2013 do 1. 10. 2013. Odvolací soud přitom dospěl (shodně jako soud prvního stupně) k závěru, že k projednání a rozhodnutí předmětného sporu je dána pravomoc ERÚ.

Z výše uvedeného je patrno, že se jedná o spor o poskytnutí peněžitého plnění, přičemž povinnost poskytnout sporné peněžité plnění k financování podpory je řešena přímo v jeho a není založena na smluvní volnosti účastníků. Podle ERÚ rozhoduje další spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona, nebo povinnosti vrácení neoprávněně čerpané podpory podle . V dané věci tedy pravomoc rozhodnout o sporu, jehož předmětem je splnění peněžité povinnosti, vyplývá přímo ze znění . Polemika žalobkyně se závěry odvolacího soudu o nedostatku pravomoci soudu přípustnost dovolání proto nezakládá.

Nejvyšší soud tedy dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

Vzhledem k zjištění, že v projednávané věci byly dány důvody pro odmítnutí dovolání, dovolací soud se věcně nezabýval důvody, pro které byl žalobkyní navrhován odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dostupného na webových stránkách Ústavního soudu).

Co se týče dovolání žalované, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je přípustné, jelikož žalovanou předestřená otázka, zda za situace, kdy žalovaná jako svůj vůbec první projev v řízení podala prostřednictvím právního zástupce vyjádření k odvolání, má žalovaná nárok na to, aby jí v rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, ve kterém měla plný úspěch, byla přiznána kromě náhrady nákladů za úkon dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, tj. vyjádření k odvolání, též náhrada nákladů za úkon převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.

Dovolání je i důvodné.

Dle ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 1 odst. 2 advokátního tarifu platí, že při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li tato vyhláška jinak; § 12 odst. 2 se neužije. Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně.

Dle § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal.

Ustanovení § 11 odst. 1 advokátního tarifu pak stanoví, že mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby:

a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb,

b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem,

c) další porada s klientem přesahující jednu hodinu,

d) písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé,

e) účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny,

f) prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny,

g) účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny,

h) sepsání právního rozboru věci,

i) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny,

j) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim,

k) odvolání, dovolání, návrh na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení a vyjádření k nim,

l) podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona,

m) sepsáníy o právním jednání.

Dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní služby:

a) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví,

b) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách,

c) odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání,

d) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona,

e) jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí,

f) účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí,

g) účast při přípravě jednání,

h) jednoduchá výzva k plnění.

Dle § 11 odst. 3 advokátního tarifu pak za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

Z výše uvedeného je patrno, že ustanovení § 11 advokátního tarifu upravuje výčet úkonů právní služby, za které náleží mimosmluvní odměna. Jak je přitom zřejmé ze samotného znění tohoto ustanovení, mimosmluvní odměna náleží za každý z úkonů právní služby uvedených v odstavci prvním a druhém.

Převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby je prvním účtovatelným úkonem a vždy předchází ostatní úkony právní služby. Jeho součástí bývá podpis plné moci a souhrnná informace, kterou poskytne klient advokátovi. Úkon připadá v úvahu pouze tehdy, pokud nejde o ustanovení advokáta soudem či jiným orgánem státní moci. Je přitom nerozhodné, jak dlouho úkon trvá (srov. shodně Kovářová, D., Tichá H. Komentář k § 11. In: Kovářová, D. a kol. Odměna advokáta: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 209-210).

Soud prvního stupně rozhodnutím ze dne 12. 10. 2016, č. j. -135, nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků s odůvodněním, že žalobkyně sice zavinila zastavení řízení, ale žalované žádné náklady řízení nevznikly. Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím poté, co potvrdil usnesení soudu prvního stupně, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ustanovení ve spojení s a za situace, kdy žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, a příslušela jí proto plná náhrada za náklady na právní zastoupení advokátem dle advokátního tarifu. Ty byly dle odvolacího soudu tvořeny jedním hlavním úkonem dle ustanovení advokátního tarifu, jednou náhradou hotových výdajů a 21% daní z přidané hodnoty.

V projednávané věci se přitom z obsahu spisu podává, že prvním úkonem žalované, který v řízení učinila, bylo podání vyjádření ze dne 21. 11. 2016 k odvolání žalobkyně, a to prostřednictvím advokáta, Mgr. Petra Fojtka. Pokud však odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a přísluší jí proto plná náhrada nákladů na právní zastoupení advokátem dle advokátního tarifu, s tím, že žalované přiznal náhradu nákladů řízení toliko za úkon právní služby dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, tj. za vyjádření k odvolání, aniž se zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení rovněž za úkon převzetí a příprava zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, který z povahy věci předchází sepsání a podání vyjádření k odvolání, je jeho právní posouzení neúplné, tudíž nesprávné.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je důvodné. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení ve druhém výroku zrušil a věc podle věty první v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první ). Protože se tímto rozhodnutím řízení nekončí, o nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (, ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 6. 2018

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu