Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1174/2018

-198

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce V. V., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Poštovní 2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.800.000 Kč s příslušenstvím, a o návrhu zástupce žalobce Mgr. René Gemmela na přiznání odměny, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání advokáta Mgr. René Gemmela proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2017, č. j. -143, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. prosince 2014, č. j. -80, přiznal Mgr. René Gemmelovi jako soudem ustanovenému zástupci žalobce (dále jen „ustanovený zástupce“) odměnu za zastupování ve výši 59.115,76 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že k ustanovení zástupce došlo usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 3. října 2007, č.j. -71, a to pro řízení o zaplacení částky 5.000.000 Kč a usneseními Okresního soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě byla ustanovenému zástupce přiznána odměna vypočítaná z této částky za úkony do dubna 2011. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 29. listopadu 2013, č.j. -315, které nabylo právní moci 4. prosince 2013, bylo řízení o zaplacení částky 1.800.000 Kč s příslušenstvím vyloučeno (z řízení o zaplacení částky 5.000.000 Kč s příslušenstvím) k samostatnému řízení a věc byla na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. -6 postoupena z důvodu příslušnosti Městskému soudu v Praze, kde je vedena pod sp.zn. . Soud prvního stupně proto přiznal ustanovenému zástupci odměnu od května 2011 do skončení řízení vycházeje při tom z částky 1.800.000 Kč.

K odvolání ustanoveného zástupce Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. září 2017, č. j. -143, usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení (dále jen „“) změnil tak, že zástupci žalobce přiznal odměnu za zastupování ve výši 12.317,80 Kč.

Odvolací soud v odůvodnění tohoto svého rozhodnutí konstatoval, že řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. , bylo zahájeno dne 4. prosince 2013, kdy nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Karviné o vyloučení řízení o zaplacení částky 1.800.000 Kč k samostatnému řízení. Pokud je z usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. -6 zřejmé, že nebyla v řízení dána příslušnost Okresního soudu v Karviné, pak není možné odměnu zde účtovat i za úkony k tam řešeným nárokům žalobce. Dále, za situace, kdy řízení o vyloučené části původního řízení bylo zahájeno v prosinci 2013, není na místě zabývat se odměnou za úkony, které byly učiněny dříve, jejich účelnost a výši odměny nechť zhodnotí soud prvního stupně v řízení, které dosud nebylo skončeno a především pro které byly učiněny.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal ustanovený zástupce (dále též „dovolatel“) dne 28. prosince 2017 dovolání z důvodu tvrzeného nesprávného právního posouzení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla řešena, a to, kdy bylo zahájeno řízení o 1.800.000 Kč a za jaké období má soud ve vyloučené věci rozhodovat o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce. Na rozdíl od odvolacího soudu se domnívá, že řízení bylo zahájeno doručením původní žaloby na zaplacení celých 5.000.000 Kč, která v sobě obsahovala i nárok na zaplacení částky 1.800.000 Kč z titulu odškodnění nezákonného odsouzení, který byl posléze vyloučen k samostatnému řízení. O odměně ustanoveného zástupce v řízení o 1.800.000 Kč pak rozhoduje soud, u něhož řízení meritorně skončilo, tedy v daném případě Městský soud v Praze. Z uvedeného důvodu dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( – dále jen „“) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014 do 29. září 2017. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání s pozitivním závěrem.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

V posuzované věci dovolatel odůvodňuje svůj závěr o přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení tvrzením, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla řešena, konkrétně kdy je zahájeno řízení u jiného soudu o vyloučené částce a za jaké období má soud ve vyloučené věci rozhodovat o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce. Dovolací soud má takto formulovanou právní otázku za přiléhavou, a proto dovolání klasifikuje jako přípustné.

Dovolací soud konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a splňující předpoklady ve smyslu ustanovení , přičemž je – jak již bylo uvedeno, přípustné.

S ohledem na konstatovanou přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud je přezkoumal ve smyslu ustanovení a uzavřel, že se s tímto rozhodnutím není možné ztotožnit.

Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však v řízení zjištěny nebyly.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na názoru, že v dané věci řízení o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.800.000 Kč vyloučeného k samostatnému řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod , bylo zahájeno (teprve) dne 4. prosince 2013, kdy nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Karviné, kdy bylo o tomto vyloučení věci rozhodnuto.

Podle ustanovení je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení nebo kdy bylo vydáno usnesení, podle něhož se řízení zahajuje bez návrhu. Podle odst. 2 předcházelo-li řízení u soudu řízení u jiného orgánu, je řízení u soudu zahájeno dnem, kdy postoupená věc došla soudu. Podle odst. 3 pak odmítl-li soud žalobu (návrh na zahájení řízení), který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, protože šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, a došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).

Procesní a hmotněprávní účinky zahájení řízení nastávají i tehdy, byl-li návrh podán nebo sepsán u věcně nebo místně nepříslušného soudu, vydal-li usnesení o zahájení řízení věcně nebo místně nepříslušný soud nebo byla-li věc postoupena jiným orgánem věcně nebo místně nepříslušnému soudu. Okolnost, zda, popřípadě kdy došlo k postoupení věci soudu věcně nebo místně příslušnému, není z tohoto hlediska významná (Drápal, L., Bureš, J. a kol.: II Komentář., 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, str. 545).

Zásadně platí, že stát je povinen podle hradit ustanovenémuzástupci z řad advokátů hotové výdaje a odměnu za dobu od jeho ustanovení (obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. ), a platí mu výdaje a odměnu za vykonané úkony právní služby po celou dobu, po niž byl ustanoven zástupcem účastníka. To platí i tehdy, je-li některá ze spojených věcí vyloučena ve smyslu ustanovení k samostatnému řízení. Při stanovení výše mimosmluvní odměny za poskytování právních služeb ve smyslu ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), je třeba vycházet podle advokátního tarifu z tarifní hodnoty představované výší peněžitého plnění nebo ceny věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Z uvedeného je třeba dovodit, že v případě vyloučení věci k samostatnému řízení je nezbytné odměnu zástupce z řad advokátů vztahovat k datu zahájení vlastního řízení, jehož součástí byla spojená, avšak později k samostatnému řízení vyloučená, věc; pro určení tarifní hodnoty této věci je rozhodná hodnota takto k samostatnému řízení vyloučeného nároku.

Je tedy zřejmé, že, právní názor, z něhož vycházel odvolací soud v napadeném rozhodnutí, je nesprávný, a proto Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( a 2 ). Právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 6. 2018

JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu