Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3192/2016

29 Cdo 3192/2016-258

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyň a) Mgr.Ladislavy Kolínové, se sídlem v Hradci Králové, Pardubická 298/22, PSČ 500 04, jako insolvenční správkyně dlužníka M. M., zastoupené JUDr. Romanem Rožnovským, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1620/30, PSČ 500 02, a b) V. M., zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovanému T. F., zastoupenému JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem, se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové nám. 274, PSČ 517 21, o zaplacení částky 787.560,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně V. M. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. října 2015, č. j. -220, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. , a 3 a , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “), a na ustanovení , (dále jen „obč. zák.“), jakož i na závěry formulované v rozsudku Vrchního soudu v Praze (ze dne 4. prosince 2007) sp. zn. – uzavřel, že mezi směnečnými dlužníky (směnečnými rukojmími), kteří se zaručili „za stejného směnečného dlužníka“ [výstavce vlastní směnky – Hakuma s. r. o. (dále jen „výstavce“)], nevznikají žádné vztahy obdobné ručitelským; mohou mít jen povahu směnečnou, přičemž směnečné právo „žádnou možnost regresu mezi nimi nezná“.

Plnili-li směneční rukojmí (M. a V. M.) na směnku, nevznikl jim proti žalovanému [jako směnečnému rukojmímu, který se zaručil za výstavce (jiné) směnky, znějící na stejnou směnečnou sumu a vystavené k zajištění téže pohledávky (tj. pohledávky Československé obchodní banky, a. s. /dále jen „banka“/ vůči výstavci ze smlouvy o úvěru ze dne 3. března 2006 č. 0543/06/5110, ve znění dodatků)] žádný regresní nárok.

Dovolání žalobkyně (V. M.) proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení

Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu, jakkoli z hlediska možnosti aplikace ustanovení § 511 obč. zák. neobstojí, ve výsledku (ve výroku ve věci samé) odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. května 2016, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 15/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož směnečný rukojmí, který zaplatil směnku, nenabývá práv ze směnky vůči dalším rukojmím, zaručivším se za téhož dlužníka (výstavce směnky vlastní). Vnitřní vztah mezi takovými směnečnými rukojmími, jenž nemá povahu vztahu směnečného, se řídí pravidly určenými ustanovením § 511 odst. 2 a 3 obč. zák. (srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sp. zn. ; ústavní stížnost proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 22. května 2018, sp. zn. ).

V rozsudcích ze dne 31. července 2008, sp. zn. , ze dne 19. března 2013, sp. zn. a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , dále Nejvyšší soud při výkladu ustanovení § 511 odst. 3 obč. zák., jde-li o předpoklady vzniku regresního nároku mezi solidárními dlužníky, zdůraznil, že „následný regres nevznikne, pokud solidární dlužník splnil dluh pouze v rozsahu, který odpovídal jeho podílu na celém plnění“ (k tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2017, sp. zn. , jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. , které občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu dne 13. prosince 2017 schválilo k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Promítnuto do poměrů dané věci, zaplatili-li směneční rukojmí (M. a V. M.) bance na směnku vystavenou výstavcem (na směnečnou sumu 4.108.400,60 Kč) úhrnem 1.575.120,- Kč, aniž (posuzováno z hlediska skutkových okolností dané věci) určili, kolik plnil každý z nich, není pochyb o tom, že plnili v rozsahu nižším, než kolik by činil jejich podíl [ve smyslu vnitřního vztahu mezi (třemi) směnečnými rukojmími] na pohledávce banky ze směnky; shora uvedené platí bez ohledu na to, zda lze shora popsaný způsob vypořádání vnitřního vztahu směnečných rukojmí použít i v případě, kdy byla pohledávka banky za výstavcem zajištěna dvěma směnkami, vystavenými výstavcem, avalovanými jednak jen (původními) žalobci, jednak jen žalovaným.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 6. 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu