Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
BC61C06C3BB34EFDC125830400263DE8.html
HTML · 12.66 KB
No categories available
20 Cdo 1774/2018
20 Cdo 1774/2018-150
USNESENÍ
CP Inkaso s.r.o.
A. K.
J., pro 92 278,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 206 EXE 5818/2014 , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2014, č. j. 17 Co 280/2014 -29, takto:
Dovolání povinného
se odmítá
.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 10. 4. 2014, č. j. 206 EXE 5818/2014 -11, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce prováděné soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, pod sp. zn. 120 EX 1022/14, na základě pověření Okresního soudu Praha – západ ze dne 11. 2. 2014, č. j. 206 EXE 5818/2014 -8. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod k zastavení exekuce, neboť povinný neuvedl žádné důvody, na jejichž základě by mohlo dojít k zastavení exekuce, pro jejíž nařízení byly splněny podmínky.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že již od počátku řízení o svém návrhu na zastavení exekuce neměl možnost efektivně se bránit, a to s ohledem na své majetkové, osobní a sociální poměry, a soudy mu v tomto uplatnění jeho práva bránily, neboť mu nebyl ustanoven advokát již na počátku řízení o návrhu na zastavení exekuce, ačkoliv bylo zřejmé, že to jeho poměry odůvodňují, a ani nebyl o této možnosti poučen. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a současně aby dovolateli ustanovil zástupce z řad advokátů pro řízení o návrhu na zastavení exekuce.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř. “.
Podstatou dovolání povinného je námitka, že nebyl v řízení o návrhu na zastavení exekuce zastoupen, o možnosti žádat o ustanovení zástupce nebyl ani poučen a nemohl se tak efektivně bránit. Dovolatel však odvolacímu soudu vytýká vadu řízení (nesplnění poučovací povinnosti), která však není sama o sobě způsobilá založit přípustnost dovolání; dovolací soud by se jí mohl zabývat až tehdy, pokud by byla dána přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013 , usnesení ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014 ).
V dovolacím řízení ve věci ustanovení zástupce povinnému pro dovolací řízení ve věci samé, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 742/2017 , byl zástupce povinnému ustanoven pro dovolací řízení ve věci samé s přihlédnutím ke skutečnosti, že v dovolacím řízení je zastoupení obligatorní a že ze skutečností, jež byly dovolatelem konkretizovány a vneseny až v dovolacím řízení, mohla plynout pochybnost o jeho možnostech se řádně v dovolacím řízení hájit. Z dosavadního obsahu spisu však nelze dovodit, že by povinný osvědčil nezpůsobilost samostatně vystupovat v řízení o zastavení exekuce.
Nad rámec shora uvedeného se dodává, že v případě podání nového návrhu na zastavení exekuce by exekuční soud měl posoudit, zda nenastaly (případně zda existují) u povinného v rámci dovolacího řízení nově uvedené okolnosti, pro které by byl odůvodněn závěr o nezpůsobilosti povinného řádně se hájit (srov. § 29 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), či zda není důvodu vyhovět případné žádosti povinného o ustanovení zástupce z řad advokátů (srov. § 30 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
S ohledem na shora uvedené není dovolání povinného přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu