Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2218/2018

30 Cdo 2218/2018-120

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců a) J. N., b)B. N., a c) K. N., bytem jako žalobkyně b), všech právně zastoupených JUDr. Zdeňkem Remešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křemencova 177/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2017, č. j. -61, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Podanou žalobou se žalobce a) na žalované domáhal zaplacení částky 79 809 Kč jako náhrady škody a částky 350 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalobkyně b) částky 350 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a žalobkyně c) částky 1 000 Kč jako náhrady škody a částky 79 191 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, to vše v souvislosti s několika tvrzenými nesprávnými úředními postupy, jichž se měly dopustit Obvodní soud pro Prahu 9, městská část Praha 9, Základní škola Praha 9 – Kyje, Policie České republiky a blíže nevymezená „speciální komise“.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 1. 2017, č. j. -47, žalobu podanou dne 2. 2. 2016 a doplněnou podáními ze dne 16. 8. 2016 a ze dne 16. 11. 2016 odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka vyčíslení škody, resp. přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k nimž mělo dojít na základě několika oddělitelných škodních událostí, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud vycházel z toho, že nároky vyplývající z oddělitelných škodních událostí je třeba považovat za zcela samostatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. ), jakož i z toho, že žalobce musí v zájmu určitosti a srozumitelnosti žaloby ohledně jednotlivých uplatněných nároků uvést rozhodné skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž vyčíslit peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak žalobce neučiní, jedná se o nedostatek žaloby, pro nějž nelze v řízení pokračovat, neboť soud nemůže jednat o věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. ).

Vada řízení namítaná žalobci (že soudy neoprávněně vyžadovaly doplnění žaloby) nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítané vadě řízení dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že k doplnění dovolání ze dne 20. 10. 2017 nemohl v dovolacím řízení přihlížet, neboť měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém je rozhodnutí odvolacího soudu napadáno, lze jen po dobu trvání lhůty k dovolání ( ), která v tomto případě uplynula dne 9. 10. 2017.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 27. 6. 2018

JUDr. František Ištvánek předseda senátu