Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 996/2018

23 Cdo 996/2018-238

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

AS ZIZLAVSKY v.o.s.

VESETA spol. s r.o.

, se sídlem Kyšice, V. Vlčka 202, PSČ 27351, IČO 47535431, zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem, se sídlem Praha 1, Vodičkova 30, o zaplacení 1 938 710 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 357 788 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. -212, , takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. -212, ,

se

zrušuje

a věc

se

vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 10. 2017, č. j. -212, , změnil vyhovující rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. 8. 2014, č. j. -125, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 10. 2014, č. j. -144, a doplňujícího rozsudku ze dne 20. 7. 2015, č. j. -173, tak, že žalobu na zaplacení 1 938 710 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 357 788 Kč zamítl.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne 15. 10. 2011 platnou smlouvu o dílo podle § 536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Neztotožnil se však se soudem prvního stupně, že žalobkyni, jako zhotovitelce díla, vznikl nárok na zaplacení ceny díla a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ceny díla. Odvolací soud vyšel při posouzení věci z ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Z obsahu předmětné smlouvy zjistil, že mezi účastníky bylo sjednáno, že objednatel je povinen dílo převzít, vykazuje-li drobné vady a nedodělky nebránící užívání díla, přičemž tyto drobné vady a nedodělky budou odstraněny zhotovitelem do 10 dnů. Splatnost faktur byla sjednána na 30 dnů ode dne doručení faktury objednateli. V čl. II. smlouvy bylo dohodnuto, že o předání a převzetí díla bude vyhotoven písemný protokol (zápis o předání/převzetí). Zápis o předání a převzetí díla nebyl mezi stranami pořízen v písemné formě. Odvolací soud vzal dále za prokázané, že došlo k řádnému ukončení díla, čímž nastala první skutečnost vyžadovaná ustanovením § 554 odst. 1 obch. zák. pro splnění povinnosti zhotovitele, ale nebyla již prokázána skutečnost, že žalobkyně splnila povinnost řádného předání předmětu díla. Odvolací soud z uvedených skutkových zjištění dovodil, že právo na zaplacení ceny díla ani jeho části nemohlo žalobkyni, jako zhotovitelce, vzniknout, jestliže ve smlouvě byla vymíněna písemná forma předávacího protokolu (jako hmotně právní podmínka), ten však v písemné formě pořízen nebyl. Dále uzavřel, že pokud nevznikl nárok na zaplacení ceny díla, není důvodný ani akcesorický nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ceny díla. Odvolací soud svůj závěr podepřel ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), a to zejména rozhodnutími ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. , ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. nebo ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. . K namítanému nedostatku součinnosti žalované, jako objednatelky (§ 370 obch. zák.), k převzetí díla na základě výzev žalobkyně, odvolací soud konstatoval, že toto prodlení žalované mohla žalobkyně, jako zhotovitelka, účinně eliminovat např. odstoupením od smlouvy ve smyslu § 548 odst. 2 obch. zák., ale této možnosti žalobkyně nevyužila. Odvolací soud proto dovodil, že žalobkyně nedisponuje žádným smluvním ani odpovědnostním titulem, který by odůvodňoval oprávněnost žaloby, a z tohoto důvodu změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezila ve smyslu (dále jen „ “) tím, že napadeným rozhodnutím se řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to při řešení otázky významu existence oběma smluvními stranami podepsaného písemného předávacího protokolu, jako hmotněprávní podmínky pro vznik nároku na zaplacení ceny díla ve smyslu ve spojení s obch. zák., resp. otázky zda smluvní ujednání, tak jak je ve smlouvě formulováno, je hmotněprávní podmínkou pro vznik nároku na zaplacení ceny díla, či zda jde pouze o formální krok, potvrzující, že k předání díla došlo. Podle dovolatelky se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013. sp. zn. , které podle jejího názoru řešilo uvedenou otázku na základě zcela obdobného skutkového stavu věci, kdy obsahem smlouvy o dílo bylo, že předmět smlouvy je splněn řádným ukončením díla, jeho úspěšným uvedením do provozu a předáním, přičemž o předání se sepíše protokol. Dovolací soud v poukazovaném případě uzavřel, že nebylo-li sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, ale předávací protokol měl sloužit jen jako důkaz o předání díla, není nárok na doplacení ceny díla podmíněn sepsáním předávacího protokolu mezi účastníky smlouvy o dílo. Podle dovolatelky odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, dopustil se nesprávného právního posouzení otázky nároku na zaplacení ceny díla, a proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví a rozhodne o náhradě nákladů řízení nebo rozsudek odvolacího soudu zruší a věc vrátí odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná k dovolání žalobkyně podala vyjádření, v němž navrhla jeho odmítnutí. Má za to, že odvolací soud se neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, na kterou odvolací soud odkázal. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Judikatura Nejvyššího soudu, na níž žalobkyně v dovolání odkazuje, a od níž se měl odvolací soud odchýlit, podle názoru žalované na posuzovanou věc nedopadá, neboť neřeší obdobný skutkový stav jako v dané věci, jak se dovolatelka nesprávně domnívá.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je podle přípustné, neboť rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a je i důvodné, neboť odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení otázky nároku na zaplacení ceny díla za skutkového stavu, kdy si účastníci ve smlouvě o dílo sjednali, že objednatel je povinen dílo převzít, vykazuje-li drobné vady a nedodělky nebránící užívání díla, že tyto drobné vady a nedodělky budou odstraněny zhotovitelem do 10 dnů a v čl. II. smlouvy bylo pouze dohodnuto, že o předání a převzetí díla bude vyhotoven písemný protokol (zápis o předání/převzetí), a kdy ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jehož skutkové závěry odvolací soud převzal, vyplynulo, že předávací protokol byl žalobkyní vyhotoven, podepsán a doručen žalované, kterou však podepsán nebyl. Z uvedených skutkových zjištění odvolací soud nesprávně dovodil, že písemná forma předání a převzetí byla vymíněnou písemnou formou, jakožto hmotně právní podmínka předání díla, což mělo za následek nesprávné právní posouzení uplatněného nároku na zaplacení ceny díla a smluvní pokuty. Odvolací soud se při právním posouzení věci odchýlil od závěrů vyjádřených v konstantní judikatuře, představované např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. (veřejnosti dostupném na

www.nsoud.cz

), v němž dovolací soud dospěl k závěru, že pokud nebylo ve smlouvě o dílo (jejíž právní režim se řídil obchodním zákoníkem) sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, má zhotovitel právo na zaplacení (doplacení) ceny díla, i když nebyl sepsán předávací protokol mezi účastníky, jako smluvními stranami smlouvy o dílo.

Je-li tedy dovolání žalobkyně přípustné a byl-li naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ), Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle bez jednání ( ) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( , věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 6. 2018

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu