Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4815/2017

-174

USNESENÍ

J. K.

1) P. K.

, a

2) P. K.

, oběma zastoupeným JUDr. Janem Slunečkem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. března 2017, č. j. -158, t a k t o:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. dubna 2016, č. j. -94, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem označených nemovitostí, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. března 2017, č. j. -158, potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení v rozsahu uvedeném ve výroku II., a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) neshledal, že by předmětná kupní smlouva byla postižena absolutní neplatností (pro absenci svobody vůle žalobce, nebo z důvodu, že představuje tzv. propadnou zástavu či smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva, případně že by došlo k jejímu zrušení v důsledku odstoupení žalobce od této smlouvy).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není – jak bude vyloženo níže – ve smyslu přípustné.

Nejvyšší soud předně konstatuje, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) vyplývá z bodu 2., článku II., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - , 2 , , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože podle zjištění soudů k uzavření předmětné kupní smlouvy došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání v této věci podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Dovolací argumentace (předpoklady přípustnosti dovolání) žalobce je založena na tvrzení, že odvolací soud v napadeném rozsudku řeší otázku smlouvy o zajišťovacím převodu (vlastnického) práva odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované jeho rozsudkem ze dne 15. října 2008, sp. zn. , publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 45/2009. Dovolatel však přehlíží, že skutkový stav, z nějž při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud a který v dovolacím řízení nelze nijak revidovat, umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru.

Soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování (včetně výslechů svědků) a dospěl mj. k závěru, že v době uzavření předmětné smlouvy žalovaný 1) coby kupující měl vůči dovolateli pohledávku ze směnky ve výši 4.100.000,- Kč. Z těchto zjištění vycházel též odvolací soud, který v odůvodnění (písemného vyhotovení) svého rozsudku také vyložil, že v daném případě se nejednalo (jednat nemohlo) o tzv. propadnou zástavu, neboť „převodem vlastnického práva ze žalobce na prvého žalovaného totiž byla vypořádávána již splatná pohledávka prvého žalovaného na žalobce (dle směnky z 2. 9. 2011 splatné k 26. 9. 2011, kdy k uzavření kupní smlouvy došlo až dnem 17. 4. 2012). Nejde tak o ujednání o propadné zástavě, nýbrž o formu úhrady dluhu...“

Odvolací soud kromě toho (a zjevně nad rozsah učiněného právně kvalifikačního závěru o neexistenci tzv. propadné zástavy a navíc poněkud formulačně neobratně) sice vyložil, že: „I ostatně pokud by shodná vůle účastníků směřovala k tomu, že je uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva (zastřený právní úkon dle § 41a obč. zák.), tj. že vlastnické právo žalobce se obnoví, pak až poté, co žalobce zaplatí částku uvedenou jako kupní cena, tj. 4.100.000,- Kč, k čemuž doposud nedošlo“, avšak tento jeho „in eventum“ pro případ jiného skutkového děje vyložený právní názor pochopitelně ničeho nemění na (nosném) právním posouzení věci, tj. že v daném případě byla mezi dotčenými účastníky uzavřena řádná (tedy platná) kupní smlouva, která nemá charakter tzv. propadné zástavy, ale ani smlouvy o zajišťovacím převodu (vlastnického) práva.

Jinými slovy řečeno, za skutkového stavu, z nějž při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud, nelze dovodit, že by odvolací soud v řešení dovolatelem vyložené právní otázce rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (sp. zn. ). Na této okolnosti přirozeně nemůže ničeho změnit ani polemická argumentace dovolatele, že: „samotná skutečnost, že můj závazek (roz. závazek dovolatele) vůči prvnímu žalovanému byl v době uzavření smlouvy uvedené v čl. II bodu 1 pod písm. a) tohoto podání již splatný, nevylučuje uzavření smlouvy mající za účel zajistit převodem vlastnictví k nemovitostem splnění již splatného závazku.“

Zpochybňuje-li dovolatel určitost právního úkonu v části kompenzačního projevu s pouhým odkazem na „rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. “, činí tak s ohledem na svou prezentovanou skutkovou verzi případu, kterážto okolnost přípustnost dovolání podle (sama o sobě) nezakládá (k tomu srov. též např. nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 2017, sp. zn. , in http://nalus.usoud.cz, v němž byla řešena otázka platnosti převodní smlouvy a úhrady kupní ceny i v případě pouhé částečné splatnosti pohledávky).

Nad rozsah odůvodnění tohoto usnesení nutno zdůraznit, že dotčení účastníci kupní smlouvy byli podnikatelé, u nichž se presumuje vyšší míra právního vědomí a celkové smluvní obezřetnosti.

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 6. 2018

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu