Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5816/2017

21 Cdo 5816/2017-298

USNESENÍ

V. B.

České republice – České správě sociálního zabezpečení

v Praze 5 - Smíchově, Křížová č. 1292/25, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o 317 758 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2016 č. j. -279, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2016 č. j. -279 podle ustanovení věty první odmítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, jak má být z hlediska ustanovení skutkově vymezen důvod okamžitého zrušení pracovního poměru srov. (s ohledem na obsahově shodnou právní úpravu vymezení důvodu výpovědi i okamžitého zrušení pracovního poměru) například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1967 sp. zn. , uveřejněný pod č. 34 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996 sp. zn. , uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, z nichž vyplývá, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit, že ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje, a že skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen; k otázce určitosti jednostranného právního úkonu žalované obsaženého v dopise ze dne 8. 4. 2013 a ke způsobu výkladu projevu vůle ( , , , ve znění účinném do 31. 12. 2013) srov. při obdobné právní úpravě v předchozím ( ) například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 1996 sp. zn. , uveřejněný pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, nebo - ve vztahu k vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru – již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996 sp. zn. ; k tomu, že užití výpočetní techniky zaměstnavatele bez jeho souhlasu zaměstnancem pro osobní potřebu zaměstnance představuje porušení povinnosti vyplývající pro zaměstnance z ustanovení , které je zákonným ustanovením na ochranu majetku zaměstnavatele, srov. právní názory uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2012 sp. zn. , uveřejněném pod č. 20 v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva, roč. 2013, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2014 sp. zn. ; k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení srov. při obdobné právní úpravě v předchozím právní názory uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. , uveřejněném v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. , uveřejněném pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo – přímo ve vztahu k ustanovení při řešení důsledků útoku na majetek zaměstnavatele – v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. , uveřejněném pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, podle kterých útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy obsažené v ustanovení tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem; k výjimečnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. , uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V části směřující proti výrokům o nákladech řízení (části potvrzujícího výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a výroku o nákladech odvolacího řízení) dovolání postrádá jakoukoliv věcnou argumentaci, ze které by vyplývalo, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání, tj. právní otázku, na jejímž vyřešení závisí rozhodnutí o náhradě nákladů řízení; nedostatek dovolání zde představuje vadu, jež by (i za situace, kdyby napadenými výroky o nákladech řízení bylo dovolatelce odepřeno peněžité plnění převyšující 50 000 Kč) bránila pokračování v dovolacím řízení.

Námitky, jimiž dovolatelka uplatnila jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [namítá-li jiné vady řízení spočívající v tom, že odvolací soud neposkytl dovolatelce poučení podle ustanovení a 3 o povinnosti tvrdit a prokazovat souhlas zaměstnavatele (žalované) s užíváním výpočetní techniky pro osobní potřebu zaměstnanců, že tento svůj postup nedostatečně odůvodnil a že rozhodnutí odvolacího soudu je z tohoto důvodu překvapivé, k nimž dovolací soud může přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou )], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. května 2018

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu