Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1684/2018

32 Cdo 1684/2018-153

USNESENÍ

Intrum Czech, s.r.o.

L. H.

, zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, o zaplacení 29 235,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2017, č. j. -93, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 10. 2016, č. j. -43, zamítl žalobu a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky.

K odvolání právní předchůdkyně žalobkyně (dále též jen “žalobkyně“) Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť se se závěrem soudu prvního stupně o neunesení břemene tvrzení ohledně žalobou uplatněné pohledávky neztotožnil. Podle názoru odvolacího soudu z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně tvrdila veškeré rozhodné skutečnosti z hlediska hmotného práva. Napadený rozsudek označil za nepřezkoumatelný s tím, že v dalším řízení bude nutné, aby soud prvního stupně na základě výsledků provedeného dokazování přijal skutkové a právní závěry ohledně existence, vzniku, výše a splatnosti tvrzené pohledávky.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Dovolacímu soudu předložil k přezkumu tři následující otázky, které podle jeho názoru nebyly dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešeny: 1) zda jsou skutková tvrzení žalobkyně perfektní a zda žalobkyně unesla břemeno tvrzení, pokud nijak nevymezila, na základě jakého právního titulu nárok uplatňuje a co konkrétně tento nárok představuje, 2) zda je odvolací soud oprávněn soudu prvního stupně naznačovat, jak má hodnotit námitku nedostatku obsahové správnosti soukromoprávní y v situaci, kdy soud prvního stupně k této námitce nezaujal žádné stanovisko a kdy tato otázka ani nebyla předmětem odvolacího přezkumu a 3) zda je odvolací soud oprávněn soudu prvního stupně ukládat, aby se řídil právními závěry judikatury dovolacího soudu, která byla přijata v rozporu s procesními předpisy jeho rozhodovací činnosti.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby změnil napadené usnesení tak, že rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdí.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 1. 2018, č. j. -125, které nabylo právní moci dne 23. 1. 2018, podle (dále též jen „ “) rozhodl, že v řízení bude na straně žalobkyně pokračováno se společností Intrum Justitia Czech, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27221971. Rozhodl tak na základě zjištění, že původní žalobkyně – Intrum Justitia, s.r.o., se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25083236 – ztratila po zahájení řízení (dříve však, než bylo řízení pravomocně skončeno) výmazem z obchodního rejstříku ke dni 1. 12. 2017 způsobilost být účastnicí řízení, povaha věci umožňuje pokračovat v řízení a z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného pro Intrum Justitia Czech, s.r.o. vyplývá, že tato společnost převzala práva, o něž v řízení jde.

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze – oddíl C, vložka 105565, bylo zjištěno, že dne 30. 1. 2018 byla vymazána obchodní firma Intrum Justitia Czech, s.r.o. a téhož dne byla zapsána nová obchodní firma Intrum Czech, s.r.o. Nejvyšší soud proto takto označil žalobkyni v záhlaví tohoto rozhodnutí.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , jež je – stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

Dovolatel však žádnou otázku (hmotného či procesního práva) ve smyslu , na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež by mohla být judikatorně, tj. v určité míře obecnosti, vyřešena, nevymezil. V případě první formulované otázky dovolatel s odkazem na obecné principy provádí ze svého pohledu rozbor žalobních tvrzení a v podstatě požaduje přezkum postupu odvolacího soudu o tom, zda jsou skutková tvrzení žalobkyně perfektní a zda je správný závěr odvolacího soudu o unesení břemene tvrzení ze strany žalobkyně. Dovolatel, který (ač nesprávně) žalobkyni rovněž vytýká nedostatek právní kvalifikace nároku, však zcela pomíjí, že otázka (ať již hmotného či procesního práva) nemůže z pohledu dikce obstát, nelze-li na takto položenou otázku nalézt obecně platnou odpověď, tedy neumožňuje-li její formulace judikatorní řešení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. ). Tak tomu je i v případě první dovolatelem předložené otázky, kdy jejím prostřednictvím předkládá soudu pouze nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o unesení břemene tvrzení ze strany žalobkyně, který se odvíjí od okolností konkrétního případu (od konkrétních žalobních tvrzení) a nemá tak případný judikatorní přesah.

Pokud dovolatel dalšími dvěma shora vymezenými otázkami odvolacímu soudu vytýká, že soudu prvního stupně předurčil, jak má postupovat v dalším řízení, tak zcela pomíjí, že odvolací soud na jejich řešení napadené rozhodnutí nezaložil. Jak se podává z odůvodnění kasačního usnesení odvolacího soudu, odvolací soud zrušil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně pro jeho nepřezkoumatelnost, kterou označil jako důsledek postupu soudu prvního stupně, který se pro nesprávný závěr o neunesení břemene tvrzení a důkazního nikterak nezabýval samotnou žalobkyní uplatněnou pohledávkou a nepřijal žádné skutkové a právní závěry ohledně existence, vzniku, výše a splatnosti tvrzené pohledávky.

Z uvedeného vyplývá, že ani jedna ze tří dovolatelem formulovaných otázek přípustnost dovolání podle nemůže založit.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 6. 2018

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu