Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 5/2017-75

KSUL 46 INS XY46 ICm XY29 ICdo 5/2017-75

USNESENÍ

V. S.

Ing. Peteru Režnickému

, se sídlem ve Statenicích, Keltská 380, PSČ 252 62, jako insolvenčnímu správci dlužnice J. E., zastoupenému Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem, se sídlem v Bohumíně, Na Úvoze 392, PSČ 735 52, o určení pravosti pohledávky, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice

J. E.

, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 2016, č. j. 46 ICm XY, 101 VSPH XY ( XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. července 2016, č. j. 46 ICm XY, 101 VSPH XY ( XY), k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 27. listopadu 2015, č. j. 46 ICm XY, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) určil, že žalobce má za dlužnicí (J. E.) pohledávku „ze směnky vlastní se směnečnou sumou 297.000,- Kč vystavené dlužnicí dne 21. ledna 2011 a splatné 31. prosince 2013“ (dále jen „směnka“) a že „tato pohledávka činí 297.000,- Kč“.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “) − přitakal závěru insolvenčního soudu, podle něhož je směnka platná, když obsahuje (mimo jiné) slib výstavce (dlužnice) zaplatit za tuto směnku dne 31. prosince 2013 žalobci (V. S.) směnečný peníz 297.000,- Kč. Okolnost, že v rubrice toho, komu se má platit, je tato osoba označena slovem „příjemce“, nezpůsobuje nejasnost či dokonce nesrozumitelnost uvedeného směnečného prohlášení; z tohoto prohlášení je zřejmé, že pod pojmem „příjemce“ je v rámci tohoto textu míněna osoba, která jako oprávněný přijme směnečnou sumu, jinými slovy, nejde o osobu směnečníka, které se ve směnce cizí přikazuje zaplatit směnečnou sumu majiteli směnky a jež svým podpisem směnku přijímá, čímž se stává příjemcem (akceptantem) směnky.

Současně shledal nepřiléhavým poukaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2003, č. j. -70, a na nález Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. , když v těchto rozhodnutích se soudy zabývaly otázkou neplatnosti směnky vlastní „z důvodu absence místa vystavení směnky“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné z důvodu, že toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud – podle názoru dovolatele – odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od závěrů obsažených v rozhodnutí sp. zn. , a dále na vyřešení otázky dosud v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu nezodpovězené, totiž zda „označení osoby na směnce vlastní slovem ,příjemce‘ má vliv na postavení této osoby jakožto směnečného účastníka, když by při absenci tohoto označení byla považována za remitenta“.

Dovolatel s poukazem na ustanovení čl. I. dovozuje, že označení osoby na směnce vlastní slovem „příjemce“ má ten následek, že tato osoba nemůže být oprávněnou ze směnky, ale že jde o osobu povinnou ze směnky.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce považuje dovolání za nedůvodné.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „ ), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné dle

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož je směnka platná (a obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením č. I. , včetně údaje toho, komu nebo na jehož řad má být placeno), odpovídá výslovnému znění dotčeného ustanovení; k náležitostem směnky vlastní (v obecné poloze) srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. , a ze dne 24. února 2016, sp. zn. , uveřejněných pod čísly 32/2012 a 61/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Přitom v poměrech dané věci nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že oprávněným ze směnky (remitentem) je žalobce; naopak konstrukce žalovaného, podle níž je žalobce povinným ze směnky, je zcela nepřijatelná.

Konečně zjevně nepřípadný je i poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ; v označené věci totiž šlo o posouzení otázky „místa vystavení směnky“ ve spojení s „nadbytečně uvedeným údajem směnečníka, který nepatří mezi náležitosti směnky vlastní“.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl a žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 5. 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu