Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2165/2017

29 Cdo 2165/2017-170

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce F. Š., zastoupeného JUDr. Miroslavem Mošnou, advokátem, se sídlem v Kladně, Wolkerova 2766, PSČ 272 01, proti žalovanému P D., zastoupené JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Šrobárova 2391/23, PSČ 130 00, o zaplacení částky 10.340.000,- Kč s postižními nároky ze směnky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2016, č. j. -146, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 7. prosince 2016, č. j. -146, potvrdil rozsudek ze dne 11. dubna 2016, č. j. -93, jímž Krajský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení směnečného peníze ve výši 10.340.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2013 do zaplacení a (směnečné) odměny ve výši 34.467,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), k řešení otázky, týkající se povahy směnky, kterou odvolací soud (podle jeho názoru) posoudil odchylně od judikatury Nejvyššího soudu v dovolání konkretizované.

Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, že směnka „plnila platební funkci“, a současně namítá, že „žalovaný tvrzení o důvodu vzniku směnky, na němž staví kauzální námitky, neprokázal“; proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, když v něm není vymezeno „konkrétní právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem, které považuje dovolatel za nesprávné“.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení věty první

Učinil tak proto, že dovolatel, jakkoli formálně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu dovolání) nesouhlasí s hodnocením důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů, včetně výsledného skutkového závěru, podle něhož směnka zajišťovala závazek „ze smlouvy o půjčce“, která nebyla poskytnuta.

Uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (srov. ustanovení ).

Současně zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu (srov. opět ve znění účinném do 31. prosince 2012). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 3. dubna 2017), která podle ustanovení bodu 7, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 10.374.467,- Kč) 48.460,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ); celkem činí 58.999,60 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 5. 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu