Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 270/2018

21 Cdo 270/2018-173

USNESENÍ

M. V.

městu Cheb

se sídlem městského úřadu v Chebu, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad č. 1/14, IČO 00253979, zastoupenému Mgr. Jiřím Schüllerem, advokátem se sídlem v Praze 8, U Sluncové č. 666/12, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2017 č. j. -147, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2017 č. j. -147 není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

K otázce výkladu pojmu soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu ustanovení části věty za středníkem srov. - ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím - například rozsudek býv. Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 1992 sp. zn. , uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1994, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001 sp. zn. , uveřejněný pod č. 56 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, a v nich vyslovený právní názor, že o soustavné méně závažné porušování pracovní kázně (povinnosti) se jedná tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovní kázně, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost; o soustavné porušování pracovní kázně z hlediska přiměřené časové souvislosti jde tehdy, navazuje-li jedno porušení pracovní kázně na druhé (další) tak (v takovém časovém intervalu), že lze hovořit o sledu jednotlivých na sebe navazujících porušení pracovní kázně.

Závěr odvolacího soudu, že jednání vytýkaná žalobci ve výpovědi z pracovního poměru pod body 2, 5 a 6 soud nemůže posoudit jako porušení „pracovní kázně“, neboť obsahově se jedná o „výtky týkající se zpracovávání písemností“, a že takové jednání „má charakter konání práce s neuspokojivými pracovními výsledky, které by v případě naplnění zakládalo jiný důvod pro podání výpovědi, a to podle ustanovení , v jiném režimu (při podání písemné výzvy na odstranění zjištěných nedostatků), a nikoliv důvod k výpovědi podle ustanovení “, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce rozlišování důvodu výpovědi podle ustanovení věty za středníkem spočívajícího v neuspokojivých pracovních výsledcích zaměstnance a důvodu výpovědi podle ustanovení srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2006 sp. zn. , uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, který se vztahuje k obsahově shodné dřívější právní úpravě, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013 sp. zn. , z jejichž odůvodnění vyplývá, že rozhodující pro posouzení, zda vytýkané jednání představuje neuspokojivé pracovní výsledky zaměstnance ve smyslu ustanovení , nebo zda jde o porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu ustanovení , je, zda vytýkané a prokázané jednání zaměstnance vykazuje znaky porušení pracovních povinností, které ale musí být zaviněno alespoň z nedbalosti; není-li byť jen nedbalostního porušení pracovních povinností, nemůže se jednat o výpovědní důvod podle ustanovení , ale případně, při splnění dalších zákonných požadavků, pouze o výpovědní důvod podle ustanovení ].

V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu je rovněž závěr odvolacího soudu, že ani v případě jednání vytýkaného žalobci pod bodem 4 výpovědi z pracovního poměru (použití záznamového zařízení žalovaného při jednání žalobce s nadřízenými) „nebyl naplněn užitý výpovědní důvod“, neboť žalobce před pohovorem předem oznámil, že provede nahrávku obsahu jednání – při využití zmíněného záznamového zařízení – a nebyla-li učiněna ze strany vedení strážníků nesouhlasná reakce, mohl se žalobce důvodně domnívat, že použitý postup je akceptován [k otázce, jaké porušení pracovní povinnosti může být důvodem k výpovědi podle , srov. – ve vztahu k obsahově shodné právní úpravě v předchozím – například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005 sp. zn. , publikovaný pod č. 86 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2006 sp. zn. anebo – přímo ve vztahu k nyní platné právní úpravě – například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013 sp. zn. , ve kterých byl vyjádřen (mimo jiné) právní názor, že porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci je výpovědním důvodem podle ustanovení jen tehdy, bylo-li zaměstnancem zaviněno, a to úmyslně, vědomou nedbalostí nebo alespoň z nevědomé nedbalosti].

S ohledem na to, že odvolací soud dospěl k závěru, že skutek uvedený pod bodem 1 výpovědi z pracovního poměru „není možno přiřadit k dalším skutkům, z nichž vychází namítaná výpověď, neboť se nejedná o skutek k těmto dalším skutkům jsoucí s přiměřenou časovou souvislostí“ (přičemž ani dovolatel tento závěr odvolacího soudu ve svém dovolání nezpochybňuje), a že – jak výše uvedeno – v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu dovodil, že v případě jednání vytýkaných žalobci ve výpovědi z pracovního poměru pod body 2, 5 a 6 se nejedná o porušení pracovní povinnosti, nýbrž o neuspokojivé pracovní výsledky zaměstnance ve smyslu ustanovení , a že ani jednáním uvedeným pod bodem 4 výpovědi z pracovního poměru nebyl „naplněn“ výpovědní důvod uvedený v ustanovení , by v projednávané věci nemohly být splněny podmínky pro platnou výpověď z pracovního poměru podle ustanovení pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ani v případě, že by jednání uvedené ve výpovědi z pracovního poměru pod bodem 3 (návštěva odborové organizace „z ryze soukromého důvodu“ v pracovní době) bylo možné hodnotit jako porušení pracovních povinností (jak uvádí dovolatel v dovolání), neboť ani ve spojení se skutkem uvedeným ve výpovědi z pracovního poměru pod bodem 7 (ohledně kterého učinili účastníci řízení nesporným, že ze strany žalobce došlo k porušení pracovní povinnosti) by nebyla splněna podmínka, že se zaměstnanec dopustil nejméně tří porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost, nezbytná k tomu, aby mohl být naplněn výpovědní důvod spočívající v soustavném méně závažném porušování pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2018

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu