Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5220/2016

29 Cdo 5220/2016-146

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele R. M, zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, za účasti společností 1) E.ON Česká republika, s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 25733591, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, a 2)E.ON Czech Holding AG, se sídlem v Mnichově, Arnulfstrasse 203, PSČ 806 34, Spolková republika Německo, zastoupené Mgr. Davidem Vosolem, MBA, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovoláních E.ON Česká republika, s. r. o., a E.ON Czech Holding AG proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. července 2016, č. j. -89, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. ledna 2016, č. j. -58, rozhodl o pokračování v řízení, jež bylo podle , (dále též jen „ “), přerušeno usnesením ze dne 24. srpna 2006, č. j. -22.

K odvolání společnosti E.ON Česká republika, s. r. o. (dále též jen „společnost“), Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podaly společnosti E.ON Česká republika, s. r. o., a E.ON Czech Holding AG (dále též jen „hlavní akcionář“) dovolání, v nichž namítaly nenaplnění podmínek řízení spočívající v nedostatku pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění určeného usnesením valné hromady společnosti. Dovolatelky měly za to, že účastenství společnosti v řízení je pouze účelové pro založení pravomoci českých soudů. Pravomoc (mezinárodní příslušnost) však svědčí pouze soudům Spolkové republiky Německo, ve které má své sídlo hlavní akcionář společnosti, neboť nárok uplatňovaný navrhovatelem v řízení stíhá toliko hlavního akcionáře a nikoliv společnost.

Jelikož posouzení pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudů v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění při realizaci práva výkupu účastnických cenných papírů spočívá na výkladu a aplikaci Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I“) a obsahově shodná otázka byla řešena v řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , ve kterém dovolací soud usnesením ze dne 20. září 2016, č. j. -321, předložil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžné otázky rozhodné pro posouzení projednávané věci, Nejvyšší soud řízení v projednávané věci přerušil podle , a to do doby skončení řízení u Soudního dvora Evropské unie o předložených předběžných otázkách.

Soudní dvůr Evropské unie rozsudkem ze dne 7. března 2018, C-560/16, rozhodl tak, že článek 22 bod 2 nařízení Brusel I musí být vykládán v tom smyslu, že v případě takového návrhu, jako je návrh ve věci v původním řízení, na přezkoumání přiměřenosti protiplnění, které je hlavní akcionář společnosti povinen poskytnout jejím menšinovým akcionářům v případě nuceného přechodu jejich akcií na tohoto hlavního akcionáře, je dána výlučná příslušnost soudů členského státu, na jehož území má tato společnost sídlo.

Jelikož Soudní dvůr Evropské unie již rozhodl o odpovědi na předložené předběžné otázky, Nejvyšší soud rozhodl výrokem I. tohoto rozhodnutí o pokračování v dovolacím řízení ( věta druhá ).

Dovolání společnosti i hlavního akcionáře Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , jako nepřípustná. Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou přípustná ani podle

Závěr odvolacího soudu, podle něhož je v projednávané věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů, je v souladu s výše citovaným rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sp. zn. , z něhož se podává, že rozhodne-li valná hromada akciové společnosti se sídlem v České republice o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře podle a násl. , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je k řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění podle obch. zák. dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů podle článku 22 odst. 2 nařízení Brusel I bez ohledu na to, kde má sídlo či bydliště hlavní akcionář.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 5. 2018

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu