Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 222/2018

-271

USNESENÍ

A care a.s.

Spinoco Czech Republic, a.s.,

se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, IČO 24768774, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kodaňská 558/25, o zaplacení částky 725 128,80 Kč s příslušenstvím a o uveřejnění omluvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. května 2017, č. j. -251, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. ledna 2016, č. j. -190, uložil žalované zajistit ve dvou celostátních denících zveřejnění omluvy ve znění uvedeném v I. výroku rozsudku, uložil jí dále zaplatit žalobkyni částku 29 260 Kč s příslušenstvím (II. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 695 868,80 Kč s příslušenstvím (III. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).

Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve III. výroku změnil jen tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 150 000 Kč, jinak jej v napadených výrocích I a6 III potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu, ale jen v tom rozsahu, jímž odvolací soud změnil III. výrok rozsudku soudu prvního stupně a uložil žalované zaplatit žalobkyni 150 000 Kč a dále proti té části rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen I. výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti zveřejnit omluvu, podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení

Podle obsahu spisu se žalobkyně k podanému dovolání nevyjádřila.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009, sp. zn. , ze dne 9. dubna 2009, sp. zn. , a ze dne 28. června 2007, sp. zn. , protože odvolací soud podle jejího názoru neučinil v rámci odvolacího řízení žádné určité „kvantitativní závěry“ o výši uplatňovaného nároku, výši zadostiučinění určil zcela volnou úvahou bez náležitých podkladů, není patrné, z jakých úvah vycházel při stanovení částky 150 000 Kč, když pouze obecně konstatoval, že přiznané zadostiučinění považuje za přiměřené všem okolnostem zásahu do dobré pověsti.

Odvolací soud však oproti mínění navrhovatelky neurčil formu a výši zadostiučinění zcela volnou úvahou. Podkladem pro jeho rozhodnutí byla konkrétní skutková zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalovaná bez zákonné či smluvní opory vypnula žalobkyni telefonní linky a umístila na ně automatickou hlasovou odpověď ve znění „Z důvodu nezaplacení telekomunikačních služeb je tato linka odpojena“. Odvolací soud zdůraznil, že toto hlášení bylo umístěno na telefonních linkách žalobkyně po dobu devíti měsíců, seznámili se s ním obchodní partneři žalobkyně a museli se s ním seznámit též potenciální zákazníci, kteří se po uvedenou dobu pokusili žalobkyni kontaktovat a kteří jiný kontakt než odpojené telefonní linky neměli. Vzal za prokázané rovněž, že žalobkyně ztratila vážnost v očích obchodních partnerů, kteří navíc byli toho názoru, že žalobkyně porušila smlouvu s nimi uzavřenou, protože nadále neměli možnost objednávat zboží prostřednictvím telefonních linek, resp. faxem. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem byla pověst žalobkyně porušena do té míry, že újmu tím způsobenou nestačí odčinit pouze omluvou, pak tento závěr není v rozporu s judikaturou, na kterou dovolatelka odkazuje, ale ani s tou judikaturou, v níž Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že dobrá pověst právnické osoby do značné míry souvisí s jejím chováním v obchodních vztazích a je vytvářena především na základě zkušeností, které s ní mají její obchodní partneři, zákazníci či jiné subjekty, kteří s ní přichází do kontaktu (za všechny srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2008, sp. zn. ).

Další námitky žalované se týkající předpokladů pro přiznání zadostiučinění ve formě omluvy. Podle názoru dovolatelky nebylo v řízení postaveno najisto, po jakou dobu zásah trval (po jakou dobu bylo shora uvedené sdělení na lince umístěno). Dovolatelka zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nímž by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu (např. rozsudek ze dne 28. ledna 2015, sp. zn. ), protože podle jejího názoru zjištěný skutkový stav závěr o zásahu do dobré pověsti žalobkyně neumožňoval. Námitky žalované však závěrům shora uvedeného rozhodnutí neodpovídají. Zmíněné rozhodnutí je založeno na závěru, že konkrétní právní závěr neumožňoval skutkový stav tak, jak byl (soudy nižších stupňů) zjištěn. Dovolatelka však polemizuje se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, rovněž se způsobem, jímž provedené důkazy hodnotily soudy nižších stupňů. Dovolacímu soudu podsouvá své právní posouzení věci založené na jiném skutkovém základu, než z něhož vyšel odvolací soud. Zpochybnění právního hodnocení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než který zjistil odvolací soud, však není způsobilým dovolacím důvodem. Dovolatelka totiž nezpochybňuje právní posouzení věci, jestliže předkládá vlastní skutkovou verzi odlišnou od té, která byla podkladem rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn (srov. ) a Nejvyšší soud z něj vychází (srov. ).

Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů dovolání žalované podle věty první odmítl.

Dovolatelka navrhla též odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že „jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický“.

S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věty druhé neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2018

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu