Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 569/2018

21 Cdo 569/2018-1257

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Tomáškem, LL.M., advokátem se sídlem v Plzni, Kyjevská č. 1228/77, proti žalovanému Olomouckému kraji se sídlem v Olomouci, Jeremenkova č. 1191/40a, IČO 60609460, zastoupenému Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem V Praze 4, Pod křížkem č. 428/4, o neplatnost odvolání z funkce a výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2017, č. j. -1213, t a k t o : I. Dovolání žalovaného se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Tomáška, LL.M., advokáta se sídlem v Plzni, Kyjevská č. 1228/77.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2017, č. j. -1213 (do části, v níž byl odvolacím soudem potvrzen výrok rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2017, č. j. -1146, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalovaného ze dne 4. 11. 2013 je neplatná), není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní závěr o tom, že lhůta k přijetí návrhu dohody o dalším pracovním zařazení na jinou práci podle ustanovení , o úřednících, byla nepřiměřeně krátká, neboť vzhledem k celkovému počtu nabízených pracovních míst neměl žalobce reálnou možnost získat poznatky o podmínkách výkonu nabízené práce během pouhé jedné hodiny, současně tyto poznatky zhodnotit a na základě toho na návrh reagovat, a jejím stanovením došlo ke zneužití práva žalovaného na újmu žalobce) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 34/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. , a v nich učiněný závěr, že lhůta k přijetí návrhu dohody o dalším pracovním zařazení zaměstnance určená zaměstnavatelem je z hlediska smyslu a účelu ustanovení (dříve ) ( ) nepřiměřeně krátká tehdy, jestliže zaměstnanci objektivně neumožňuje opatřit si takové poznatky o podmínkách výkonu nabízené práce, jež jsou objektivně postačující k jeho rozhodnutí o návrhu zaměstnavatele na uzavření dohody, tyto poznatky zhodnotit a na základě toho na návrh zaměstnavatele reagovat] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nesouhlasí-li žalovaný v dovolání především s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy (že „žalobce měl fakticky na rozmyšlenou lhůtu delší, než jakou uvádí soud – déle než hodinu“, že “žalobce měl za úkol předložit krátce před svým odvoláním tzv. systemizaci pracovních míst, která obsahovala detailní popis daných pracovních míst včetně platové třídy a popisu hlavních činností“ nebo že „z dokazování vyplynulo, že vzhledem k okolnostem projednávaného případu, byla lhůta poskytnutá žalobci pro přijetí návrhu zaměstnavatele na nové pracovní zařazení rozhodně přiměřená“), nezpochybňuje tím právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 5. 2018

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu