Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 6106/2017

-532

USNESENÍ

T. V.

,

zastoupený JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti žalované:

Kooperativa pojišťovna, a. s., Viena Insurance Group,

IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupená JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem U Prašné brány 3, Praha 1, o 4 288 400 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. - 496, takto:

I. Dovolání

se

odmítá.

II. Žalované

se

náhrada nákladů dovolacího řízení

nepřiznává.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 11. 2016, č. j. – 422, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4 521 600 Kč, zamítl žalobu o zaplacení 5 478 400 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Předmětem řízení bylo odškodnění ztížení společenského uplatnění.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. – 496, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 3 478 400 Kč (v rozsahu odvolání žalobce), změnil jej ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 810 000 Kč tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že dne 11. 7. 2009 došlo k dopravní nehodě, při níž žalobce ve věku 19 let utrpěl polytrauma s následnou kvadruparézou s maximálním postižením levé dolní končetiny a pravé horní končetiny, trpí organickým psychosyndromem, centrální dysarthrií a poúrazovou epilepsií. Dopravní nehodu zavinil řidič vozidla, které v době dopravní nehody bylo pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Žalobce se nyní pohybuje v zásadě jen na invalidním vozíku, po provedené operaci je schopen krátkodobé chůze po interiéru za pomoci francouzských holí či chodítka, výrazně jsou poškozeny schopnosti kognitivní a exekutivní, žalobce má snížené psychomotorické tempo, vizuomotorickou koordinaci a flexibilitu pozornosti. Byl mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Žalobce před úrazem ukončil střední odborné vzdělání v oboru malíř, žil běžným životem mladého člověka, byl společenský, chodil na ryby, sportoval a měl zálibu v autech. Má dlouhodobě přítelkyni, s níž před úrazem trávil mnoho volného času. Nyní je z většiny svých dřívějších aktivit vyloučen, nemůže vykonávat žádnou pracovní činnost, je odkázán na pomoc druhé osoby.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil nárok žalobce podle , (dále jen „“), a , ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že je odůvodněno mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce dle této vyhlášky, jedná se o případ hodný mimořádného zřetele, protože žalobce utrpěl úraz v mladém věku, se závažnými následky, je zcela vyloučen z pracovního a profesního života, ze sportovních aktivit, trvale odkázán na pomoc blízké osoby. Znalec ohodnotil ve znaleckém posudku ztížení společenského uplatnění včetně jeho navýšení dle 4710 body. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem ke všem okolnostem náleží žalobci na náhradě ztížení společenského uplatnění částka 4 521 600 Kč, představující osminásobek základního bodového ohodnocení včetně jeho zvýšení podle vyhlášky, přičemž žalovaná zaplatila žalobci mimosoudně částku 810 000 Kč, proto odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu do částky 810 000 Kč zamítl, jinak jej jako správný potvrdil.

Rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 3 478 400 Kč, a ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a žaloba do částky 810 000 Kč zamítnuta, napadl žalobce dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení otázky výše náhrady ztížení společenského uplatnění (dále „ZSU“), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel považuje přiznanou částku odškodnění ZSU za nepřiměřeně nízkou, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. byla odvolacím soudem pro srovnání nesprávně použita, dovolatel nesouhlasí s tím, že by se jednalo o závažnější případy než je jeho. I další rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. svědčí o nepřiměřeně nízké částce přiznané žalobci. Za přiměřené odškodnění ZSU včetně jeho mimořádného zvýšení považuje dovolatel částku 8 000 000 Kč. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření nepovažovala dovolání žalobce za důvodné, úvahu odvolacího soudu, přiznal-li žalobci celkem osminásobek základního bodového ohodnocení ZSU, nelze považovat za zjevně nepřiměřenou. Žalovaná zdůraznila, že žalobce žije s toutéž životní partnerkou jako před úrazem, se kterou uzavřel sňatek a očekávají narození dítěte.

Nejvyšší soud, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, postupoval podle ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 – dále jen „“) a jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu , avšak není podle přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Rozhodné hmotné právo pro posouzení projednávané věci se podává z ustanovení věty první a , , věc se tudíž posuzuje podle dosavadních právních předpisů, tj. podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, a podle podzákonného předpisu - (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. , ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. ).

V projednávané věci je namístě vyjít ze zákonem založeného a podzákonnou normou dopracovaného systému bodového hodnocení rozsahu nemajetkových újem podle postižením dotčených částí lidského těla, který byl vlastní právní úpravě účinné do 31. 12. 2013. Tento bodový systém sice podrobil kritice Ústavní soud v pracovněprávním sporu v odůvodnění nálezu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. , avšak ani takový způsob, odkazuje-li na něj zákon, nemusí být nepoužitelný, obzvláště slouží-li především k objektivizaci obtíží poškozeného a nezbavuje-li soud možnosti takto zjištěnou částku upravit a individualizovat ji odpovídajícím způsobem s přihlédnutím ke konkrétním poměrům poškozeného tak, aby bylo možno dospět k odůvodněné a proporcionální výši náhrady srovnatelné s případy podobného charakteru. Takový přístup jako ústavně konformní ostatně akceptoval Ústavní soud například i v usnesení ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. .

Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již sama o sobě náhradu za následky újmy na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení náhrady stanovené na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, , publikované pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírka“). V projednávané věci soudy obou stupňů takové výjimečné skutečnosti ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky shledaly.

Úsudek soudu o přiměřeném zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění vychází jednak z konkrétních, individuálně určených okolností posuzované věci, jednak z obecné zkušenosti soudu s přihlédnutím k jiným případům podobného druhu (srov. odůvodnění shora citovaného stanoviska a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ). Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky, které nastavuje kritéria pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není konkrétně stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém jednotlivém případě na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, a aby sám podle svého uvážení posoudil, zda se jedná o „zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele“, a – v případě kladného závěru – jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci „přiměřené“. V takových případech, ve kterých právní předpis poskytuje soudu možnost uvážení, může dovolací soud zpochybnit úvahu odvolacího soudu, jen je-li zjevně nepřiměřená (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. ) nebo je založena na nesprávném právním názoru při aplikaci příslušného ustanovení.

Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu věci, jehož správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu ( ), lze dovodit, že odvolací soud základní východiska právní úpravy respektoval a při zvyšování náhrady zvážil všechny relevantní okolnosti - věk a srovnání aktivit žalobce před nehodou a po ní. Za základ mimořádného zvýšení náhrady za ZSU podle vyhlášky vzal bodové ohodnocení stanovené lékařem podle zvýšené o 50% podle vyhlášky (4 710 bodů), které zvýšil na osminásobek základní částky, tj. 4 521 600 Kč a zohlednil při svém rozhodování již žalovanou zaplacenou částku 810 000 Kč. Přiznanou částku nelze podle názoru dovolacího soudu považovat za nepřiměřeně nízkou.

Žalobce při zdůvodnění námitky rozporu s ustálenou judikaturou poukázal především na rozsudek ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. , v němž se Nejvyšší soud zabýval případem, kdy poškozený při nehodě utrpěl ve věku 17 let velmi vážná zranění, v jejichž důsledku ochrnul v dolní polovině těla, je neplodný, trpí křečemi v dolní polovině těla, bolestmi zad, má problémy s vylučováním, přičemž prognóza budoucího stavu je bez naděje na zlepšení. Je upoután na invalidní vozík a odkázán na zázemí vytvořené blízkými osobami, je omezeno jeho společenské vyžití, nemůže vést sexuální život, ztratil partnerku a kamarády, věnuje se však studiu, má psychické potíže (zejména deprese) a trpí poúrazovou změnou osobnosti. V uvedeném případě dovolací soud dovodil, že výše náhrady za ZSU 7 560 000 Kč (sedminásobek základního ohodnocení) při bodovém hodnocení 9000 bodů (tedy přibližně dvojnásobném oproti žalobci v nyní projednávané věci) je přiměřeným odškodněním. Poškozený v poukazované věci nebyl schopen na rozdíl od žalobce vést sexuální život, byl neplodný, měl problémy s vylučováním, ztratil partnerku. Žalobcem požadované odškodnění ZSU ve výši 8 000 000 Kč by proto neodpovídalo principu proporcionality, se žalobcem tento případ zcela srovnatelný není.

Hlediska, která odvolací soud při právním posouzení věci zvažoval, respektují požadavky zákona a zásadu přiměřenosti, a nejde tedy o úvahu nepodloženou nebo nesprávnou, pokud na základě zjištěných skutkových okolností daného případu považoval za přiměřené odškodnění částku 4 521 600 Kč, a to i ve srovnání s výší náhrad v jiných případech, na něž odvolací soud odkázal (jako případy méně závažné uvedl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ve věku 19 let utrpěl úraz, v jehož důsledku u něj došlo ke snížení výkonnosti myšlení, poklesu intelektových schopností, je postižen „kachní chůzí“, jizvami, ztuhlostí svalů, má obtíže s dlouhodobým sezením a stáním, psychické obtíže mu činí navázat známost, náhrada ZSU při základním bodovém ohodnocení 5720 bodů byla stanovena celkem částkou 1 372 800 Kč; rozsudek ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. ve věku 21 let utrpěl úraz, v jehož důsledku trpí poúrazovou epilepsií, organickým psychosyndromem, snížil se jeho intelekt, došlo ke snížení psychomotorického tempa, krátkodobé vizuální paměti, trpí depresí, úzkostí, byla mu poskytnuta náhrada ZSU ve výši 1 444 000 Kč; za naopak závažnější považoval případ řešený v rozhodnutí ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. , v němž soud neměl za dostatečné odškodnění ZSU ve výši 7 300 000 Kč při základním bodovém ohodnocení 9350 bodů u poškozeného muže ve věku 19 let, který utrpěl závažné poranění páteře s přerušením míchy, došlo k ochrnutí spodní části těla a částečnému ochrnutí rukou, pravou ruku má zdeformovanou, částečně funkční, levou má funkční jen k zápěstí, došlo také ke vzniku duševní poruchy). Odvolací soud se v projednávané věci v posouzení výše náhrady ZSU neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, jeho rozhodnutí není v rozporu s dovolatelem uváděnými rozhodnutími Nejvyššího soudu.

Protože předpoklady přípustnosti dovolání nebyly splněny, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a s ohledem na věk žalobce, jeho invaliditu, povahu a okolnosti uplatnění nároku.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 5. 2018

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu