Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5873/2017

-29

USNESENÍ

Kortestona plus s.r.o.

,

se sídlem v Praze 5 - Jinonice, Za Zámečkem 744/9 (identifikační číslo osoby 289 82 622), zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, 2. května 7134, proti žalovanému

D. P.

, o 69.673,01 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. EPR 61001/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2017, č.j. -10, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 4. 2017, č.j. -4, kterým Okresní soud v Ostravě podle odmítl návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 ), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Na přípustnost dovolání usuzuje žalobkyně z toho, že „odvolací soud se pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně nesprávně právně posoudil věc.“ Žalobkyně má za to, že soudu prvního stupně i odvolacímu soudu dodala veškerá tvrzení a důkazy nezbytné k prokázání oprávněnosti pohledávky, doložila titul, ze kterého pohledávka vznikla, i jednotlivé její části, a ve smlouvě také způsob výpočtu aktuální dlužné částky. Je přesvědčena, že v případě, že soud nebyl schopen z dodaných údajů dovodit oprávněnost jednotlivých pohledávek, měl postupovat podle a učinit vhodná opatření k odstranění nedostatku podání ( ). Odvolací soud nesprávně vyložil a věc rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, na jejíž závěry žalobkyně odkazuje v textu samotného dovolání.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. , zdůraznil, že přímo z právní úpravy (konkrétně z ve znění účinném do 31. 12. 2012 /od 1. 1. 2013 jde o odstavec 4 téhož ustanovení/) vyplývá, že není možné odmítnout návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pouze částečně, přičemž toto ustanovení zároveň výslovně vylučuje aplikaci , který upravuje odstranění nedostatků podání. Soud může návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, stejně jako u platebního rozkazu vydaného podle , přistoupí-li k jeho vydání, vyhovět jen zcela, nikoliv částečně. Je-li návrhem uplatněno více nároků a neumožňují-li skutková tvrzení v žalobě učinit závěr, že z nich vyplývají všechny tyto nároky, nelze platebním rozkazem rozhodnout jen o některých nárocích (srov. v právnické literatuře Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1152). Závěr odvolacího soudu o odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu za situace, kdy je část návrhu neprojednatelná, je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že sdělením celkové výše dluhu a souhrnné výše provedených úhrad ve spojení s odkazem (ani v tomto směru nebyla dovolatelka důsledná) na důkazní prostředek obsahující procentuální poměry pro alokaci plnění jednotlivých splátek na vnitřně strukturovaný dluh, žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení. Zdůraznil, že soud nemůže tvrzení dotvářet či domýšlet, tím by byly popřeny zásady sporného řízení (dispoziční a projednací) a došlo by k nahrazení procesní aktivity žalobkyně, porušení rovnosti stran a v důsledku toho i práva na spravedlivý proces (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. ). Skutková tvrzení obsažená v žalobě nelze považovat za vylíčení rozhodujících skutečností, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Soudní praxe je sice ustálena v závěru, že povinnost tvrdit rozhodující skutečnosti může žalobce splnit i dodatečně, avšak v rámci úpravy elektronického platebního rozkazu tak může učinit pouze do okamžiku, než soud z absence jednoznačné individualizace uplatněného nároku vyvodí důsledky tím, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítne ( ).

Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že návrh podaný žalobkyní byl neurčitý, když ze skutkových tvrzení nebylo možné zjistit, z čeho se žalovaná částka skládá, jakým způsobem byla vypočtena smluvní pokuta, či v jaké konkrétní výši byly jednotlivé části dluhu částkou zaplacenou žalovaným uhrazeny.

Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , od něhož se měl odvolací soud odchýlit, je nepřiléhavý pro skutkovou odlišnost porovnávaných případů. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že z obsahu návrhu a příloh (pojistné smlouvy a přehledů) je nepochybné, čeho a v jakém rozsahu se žalobkyně po žalovaném domáhá, a lze z něho snadno dovodit, z jaké částky a za jaké období požaduje úroky. V projednávané věci však nelze z žalobních tvrzení dovodit, jaké konkrétní nároky včetně smluvní pokuty či jejich části byly uhrazeny platbou, kterou žalovaný zaplatil, a není tak jasné, jaká je struktura uplatněného dluhu a výše smluvní pokuty; chybějící údaje se nepodávají ani zy přiložené k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Odvolací soud se tak od závěrů citovaného usnesení Nejvyššího soudu neodchýlil.

Shora popsaná skutková neurčitost návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu spočívající v absenci konkrétních skutkových údajů vymezujících předmět sporu v posuzovaném případě způsobila, že pro uvedené nedostatky nebylo možno v řízení pokračovat, neboť pro řádné a nezaměnitelné vymezení předmětu řízení by bylo třeba odstranit výše specifikovanou vadu, přičemž tento postup je podle vyloučen.

Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání (odchýlení se odvolacího soudu od rozhodovací praxe dovolacího soudu) tak není naplněn a lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 5. 2018

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu