Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1812/2018

20 Cdo 1812/2018-145

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, identifikační číslo osoby 00006947, proti povinnému V. Š., O., zastoupenému JUDr. Vítem Lebedou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 25, pro 894 834 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. ledna 2018, č. j. -128, t a k t o:Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění ( ) :

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni (dále „odvolací soud“) ze dne 11. 1. 2018, č. j. -128, jímž odvolací soud k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) ze dne 20. 11. 2017, č. j. -119, ve výroku o zastavení řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce, odmítá podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání ( o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - a odst. 3 ), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ve spojení s ). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání ( ) nelze odstranit (srov. větu první ) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatel argumentuje tím, že „probíhající exekuce je stižena nezhojitelnou právní vadou, jelikož vymáhaná pohledávka zanikla jednostranným zápočtem“, byť tento zápočet nebyl dne 6. 12. 2006 povinným proveden vůči státu, ale vůči České konsolidační agentuře (dále „ČKA“), což tehdy právní předpis ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013) umožňoval; tuto otázku považuje dovolatel za judikaturou Nejvyššího soudu neřešenou. Ačkoli dovolatel „již v podaném odvolání explicitně akceptoval existenci překážky res iudicata“, jeho práva byla podle jeho názoru postupem soudu prvního stupně zkrácena, protože uvedený soud „svým poučením povinného prakticky do dané situace nasměroval“.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel hledisko přípustnosti dovolání spojuje výlučně s postupem soudu prvního stupně a „s tím souvisejícím nedostatečném přezkoumání právní otázky zápočtu vůči ČKA“, současně nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, kterou se v napadeném usnesení zabýval odvolací soud a na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí. V důsledku toho povinný řádně nevymezuje předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu a nevystihuje rovněž důvod dovolání ( a 3 ). Dovolací soud k tomu upřesňuje, že zmíněným zápočtem „vůči ČKA“ se odvolací soud ani zabývat nemohl, řešil-li napadeným usnesením pouze (dovolatelem nerozporovanou) otázku podmínek zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (viz a ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“). K namítaným vadám řízení před soudem prvního stupně by dovolací soud mohl přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 5. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu