Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
19AE6504A46C0AA5C12582D500468C5A.html
HTML · 14.21 KB
No categories available
13 To 352/2016
I.Dosavadní průběh řízení
1.
2.
Okresní soud jmenovitě obhájci přiznal odměnu za tři úkony právní služby, totiž za převzetí a přípravu obhajoby včetně první porady s obviněným v Psychiatrické nemocnici H. B. dne 6. 1. 2016, účast u výslechu obviněného na stejném místě dne 6. 1. 2016 a účast u veřejného zasedání před okresním soudem dne 12. 4. 2016.
II.Stížnost
3.
Proti tomuto usnesení podal obhájce v zákonné lhůtě stížnost. Odmítl názor, že by za každý z úkonů právní služby náležela odměna jen ve výši jedné poloviny. Nesouhlasí s tím, že by předmětem řízení bylo pouze rozhodování o uložení ochranného léčení, neboť původně byl pod sp. zn. 22 Nt 4241/2015 ustanoven obhájcem obviněnému v rámci trestního stíhání, a teprve následně byly další úkony prováděny v následujícím řízení pod sp. zn. 3 Nt 1171/2016, kde byl rovněž ustanoven obhájcem. Navrhl proto, aby krajský soud napadené usnesení zrušil, a buď věc vrátil okresnímu soudu k novému rozhodnutí, nebo sám obhájci přiznal celkovou částku 5 468,49 Kč.
III.Důvodnost stížnosti
4.
Z podnětu podané stížnosti krajský soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k následujícím závěrům:
5.
Okresní soud především při rozhodování ve věci pochybil, pokud opomněl skutečnost, že obhájce téhož obviněného zastupoval ve dvou zcela samostatných trestních řízeních. Už z podaného návrhu na přiznání odměny přitom bylo patrné, že zmíněný advokát byl obhájcem ustanoven dvakrát, nejprve opatřením pod sp. zn. 22 Nt 4241/2015 v souvislosti s trestním stíháním obviněného pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 tr. zákoníku, které skončilo rozhodnutím státního zástupce o zastavení trestního stíhání pro nepříčetnost obviněného, a později pod sp. zn. 3 Nt 1171/2016 v řízení o návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení. Obhájce tedy obviněného zastupoval ve dvou samostatných řízeních. První z nich spočívalo v trestním stíhání obviněného a za úkony právní služby by obhájci skutečně náležela odměna v plné výši. Z ustanovení § 151 odst. 3 tr. ř. však vyplývá, že o výši odměny a náhrady hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila. Jestliže trestní stíhání skončilo usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 ZT 608/2015, kterým bylo trestní stíhání obviněného zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř., pak měl být obhájce upozorněn, že ve smyslu § 151 odst. 3 tr. ř. je příslušný rozhodnout o výši odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu vykonanou v tomto řízení nikoliv soud, ale státní zástupce. Povinnost obhájce zastupovat obviněného v uvedeném trestním řízení přitom skončila právní mocí usnesení, jímž státní zástupce zastavil trestní stíhání obviněného.
6.
Samostatně pak měl okresní soud rozhodovat o výši odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu vykonanou obhájcem v řízení o uložení ochranného léčení. V této části by bylo možné souhlasit s argumentací okresního soudu, že za úkony právní služby vykonané v tomto řízení náleží obhájci odměna ve výši jedné poloviny.
7.
Protože však v posuzované věci okresní soud nepatřičně rozhodl o vyúčtování odměny obhájce ze dvou samostatně vedených řízení, ačkoliv pro rozhodnutí v prvním řízení byl příslušný rozhodnout ve smyslu § 151 odst. 3 tr. ř. státní zástupce, musel krajský soud napadené usnesení zrušit a poté věc vrátil okresnímu soudu s pokynem, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Obhájce by měl být vyzván, aby samostatně vyúčtoval úkony provedené v jednotlivých řízeních, a poté bude nutné rozhodovat samostatně o výši odměny a náhradě hotových výdajů v každém ze dvou řízení odděleně.