Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1230/2018

-480

USNESENÍ

EUROVIA CS, a.s.

Ředitelství silnic a dálnic ČR

, příspěvková organizace, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 546/56, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 65993390, zastoupené Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem Praha 10, Korunní 1302/88, o zaplacení 5 327 607,22 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, č. j. -444, t a k t o :

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 36 203 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce Mgr. Petra Holešínského, advokáta se sídlem Praha 10, Korunní 1302/88.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 26. 9. 2017, č. j. -444, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soudu prvního stupně) ze dne 5. 10. 2016, č. j. -387, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 5 327 607,22 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 719 101,50 Kč, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle , (dále jen „“), ve znění účinném do 29. 9. 2017 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalobkyní předestřená první otázka v jejím včas podaném dovolání, kterou dovolatelka považuje za otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou, tj. zda je správný postup odvolacího soudu, jestliže odvolací soud s odkazem na argumentaci Nejvyššího soudu v obdobném řízení, ve kterém Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, rozhodne tak, že zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aniž by sám věc řešil adekvátním způsobem v rámci odvolacího s řízení, není otázkou, jíž by dovolatelka vymezila přípustnost dovolání podle (dále jen „“). Uvedenou otázkou dovolatelka ve skutečnosti namítá vady řízení. Dovolací námitky směřující do vad řízení a potažmo nesprávného právního posouzení však přípustnost dovolání podle založit nemohou. Dovolání žalobkyně není tedy v této části podle přípustné. Je namístě připomenout, že ustanovení věty druhé stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nejvyšší soud dále posuzoval, zda je dovolání žalobkyně přípustné podle pro předestřenou druhou otázku, tj. zda může soud vyložit v dílčí rovině extenzivním způsobem možnosti započtení jedné ze smluvních stran zakotvené ve smluvním ustanovení, jestliže dotčené ustanovení směřuje v obecné rovině k omezení možností vzájemného započítávání, kterou dovolatelka považuje za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešenou. Nejprve je nutno konstatovat, že obecně může soud na základě výkladových pravidel v konkrétní věci vyložit nesrozumitelné smluvní ujednání. V dané věci odvolací soud dospěl k závěru, že smluvní ujednání v .5 Všeobecných smluvních podmínek (dále jen „VOP“) nevylučuje započtení pohledávek z jiných smluv, smluvní ujednání považoval za určité a nepřipustil použití výkladu. Zároveň v dané souvislosti odkázal na řešení otázky způsobilosti započtení pohledávek v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , který se týká týchž účastníků, a v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že pro posouzení smluvního ujednání je rozhodující znění ustanovení obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a že k posouzení věci je třeba si opatřit náležitý skutkový stav. Je však nutno konstatovat, že v nyní přezkoumávané věci, jak odvolací soud, tak i soud prvního stupně předmětné ujednání o započtení nevykládaly jako neurčité, proto je na místě učinit závěr, že otázka dovolatelky, na níž zakládá přípustnost dovolání, a která je založena na potřebě vyřešení otázky, zda je možné vyložit možnosti započtení jedné ze smluvních stran extenzivním způsobem, není otázkou, kterou by odvolací soud řešil, resp., na níž své rozhodnutí založil. Dovolatelkou předestřená druhá otázka tedy též nemůže založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud totiž již vícekrát judikoval (např. v usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. , veřejnosti dostupné na

www.nsoud.cz

), že dovolání je nepřípustné, pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání (srov. rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).

Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než její dovolání podle ustanovení věty první odmítnout.

Vzhledem k tomu, že k dovolání žalobkyně podala žalovaná, zastoupená advokátem, vyjádření, rozhodl Nejvyšší soud o náhradě nákladů jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 5. 2018

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu