Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1720/2018

-121

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně M. V., P., zastoupené Mgr. Lenkou Langmaierovu, advokátkou se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, proti žalovanému Bytovému družstvu Golem, se sídlem v Praze 4, Tatarkova 726/16, IČO 26125081, zastoupenému Mgr. Terezou Langnerovou, advokátkou se sídlem v Šestajovicích, Poděbradská 1163, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2017, č. j. a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 3. 2017, č. j. -66, zamítl návrh žalobkyně, aby soud určil, že výpověď nájmu bytu v 1. nadzemním podlaží domu na adrese P., daná a doručená dne 11. 2. 2015 žalobkyni žalovaným je neoprávněná.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 9. 2017, č. j. -88, byla žalobkyně vyzvána, aby uhradila soudní poplatek z odvolání ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 8. 9. 2017.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně na výzvu soudu nereagovala, soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 9. 2017, č. j. -90, řízení podle , o soudních poplatcích, ve znění účinném do 29. 9. 2017, zastavil s odůvodněním, že žalobkyně ve stanovené lhůtě nezaplatila poplatek z odvolání (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 6. 10. 2017 odvolání, v rámci něhož mimo jiné uvedla, že „se nachází v tíživé životní situaci“, že „se nachází v insolvenčním řízení, kde jí je strháváno z důchodu cca 6 200 Kč“, a že „z toho důvodu nemůže uhradit stanovený soudní poplatek“.

Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 19. 12. 2017, č. j. -100, potvrdil odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro zastavení odvolacího řízení, neboť soud prvního stupně vyzval žalobkyni k zaplacení poplatku z odvolání, k čemuž jí stanovil lhůtu 3 dny, přičemž soudní poplatek v této lhůtě (a ani dodatečně) uhrazen nebyl. Dále uvedl, že i přesto, že žalobkyně byla v rámci výzvy k zaplacení poplatku z odvolání poučena o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků, této možnosti nevyužila.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v rámci kterého vytýkala odvolacímu soudu, že v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neposoudil odvolání žalobkyně ze dne 6. 10. 2017 zároveň jako žádost o osvobození od soudních poplatků, ač dle jeho obsahu tak posouzeno být mělo. Dále dovolatelka uvedla, že podání návrhu na osvobození od soudního poplatku má stejný účinek jako zaplacení soudního poplatku a že soud má usnesení o zastavení řízení změnit i v případě, že je podán návrh na osvobození od soudního poplatku dříve, než usnesení o zastavení řízení nabude právní moci. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soud zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“).

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při výkladu ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. VI ) - dále jen „“, se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle , může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle , nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Podle , usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.

Výkladem ustanovení věty prvé v obdobné situaci se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , ve kterém uvedl, že výkladem tohoto ustanovení a contrario je sice možné dospět k závěru, že po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nemá podání návrhu na osvobození od soudního poplatku zásadně právní relevanci, neboť zákonodárce na tuto možnost výslovně nepamatuje (zrušení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku spojuje pouze s dodatečným zaplacením soudního poplatku), avšak s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. jeho rozsudek ze dne 22. 10. 2008, č. j. -41, popř. rozsudek ze dne 10. 8. 2011, č. j. -251, publikovaný pod č. 2410/2011 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) i judikaturu Ústavního soudu (např. jeho nález ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. ), dospěl k závěru, že je na místě upřednostnit takový výklad, jímž lze dovodit, že bylo-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku napadeno odvoláním (a nenabylo tudíž právní moci), musí soud o případném návrhu na osvobození od soudního poplatku podaném sice po vydání usnesení o zastavení řízení, avšak do pravomocného skončení řízení, rozhodnout. Konflikt dvou protichůdných, ovšem prima facie možných, právních výkladů ustanovení věty prvé je třeba vyřešit pomocí aplikace teleologických a systematických argumentů ve prospěch „postiženého“ účastníka řízení. Usnesení, kterým soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku ( ), totiž váže soud a účastníky teprve ve chvíli, kdy nabude právní moci. Právní moc usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je přitom v civilním řízení odložena do uplynutí lhůty k podání odvolání. Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud ( ).

Ve světle shora uvedeného lze uzavřít, že neobstojí právní závěr odvolacího soudu, že účastník může účinně požádat o osvobození od soudního poplatku pouze do uplynutí lhůty, kterou mu soud stanovil k zaplacení soudního poplatku za řízení, a že návrh na osvobození od soudního poplatku, který účastník řízení podal teprve spolu s odvoláním proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku („opožděně“), nemá právní relevanci.

Odvolací soud pochybil i v tom, že se nezabýval obsahem podání žalobkyně, označeným jako odvolání. Podání účastníků řízení je třeba posuzovat v souladu se zásadou bezformálnosti, z níž vyplývá, že soud posuzuje procesní úkony podle jejich obsahu. Pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. ). Proto mělo být podání žalobkyně posouzeno rovněž jako její žádost o osvobození od soudních poplatků z důvodu jejích nepříznivých majetkových poměrů, neboť tato vůle je z něj patrná.

I pro usnesení odvolacího soudu je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí (, a ), proto odvolací soud neměl potvrdit usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, i když bylo v době vydání správné, neboť důvod pro zastavení řízení nebyl v době vydání usnesení odvolacího soudu s ohledem na podanou žádost o osvobození od soudního poplatku z odvolání dán.

Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení zrušil ( ). Protože bude na soudu prvního stupně, aby posoudil žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků, dovolací soud zrušil i jeho rozhodnutí a podle věty druhé mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první ). V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy neprodleně přikročil ke zrušení napadeného rozhodnutí, jež má stejné účinky. Odklad vykonatelnosti pak v dané věci nepřicházel v úvahu, neboť napadeným rozhodnutím nebyla dovolatelce uložena žádná povinnost k plnění, a jde tak o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 5. 2018

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu