Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3233/2017

33 Cdo 3233/2017-153

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. D., zastoupeného JUDr. Pavlem Dvorským, advokátem se sídlem ve Zlíně, nám. T. G. Masaryka 588, proti žalované Y. T., zastoupené Mgr. Janou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Školská 693/28, o 170.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2017, č.j. -136, takto:

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem ze dne 26. 10. 2015, č.j. -79, Obvodní soud pro Prahu 9 uložil žalované zaplatit žalobci 170.000 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a na nákladech řízení 93.009 Kč. Soud prvního stupně neuvěřil žalované, že částku 170.000 Kč od žalobce neobdržela, a z listinných důkazů – dohody z 28. 12. 2006 a dopisu žalované z 28. 1. 2008 – uzavřel, že právní vztah z půjčky vznikl a že pohledávka žalobce za žalovanou z titulu půjčky nezanikla jednostranným zápočtem pohledávky A. T. - BENO (nešlo o pohledávky vzájemné).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2017, č.j. -136, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu z písemné dohody o půjčce, kterou účastníci uzavřeli 28. 12. 2006, nevyplývá, že žalobce předmět půjčky (170.000 Kč) žalované předal, případně převedl na její bankovní účet; tuto skutečnost v řízení ani netvrdil. Protože vznik právního vztahu z půjčky ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz , dále jen „obč. zák.“), předpokládá nejen dohodu stran, ale i „skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi,“ nelze žalobě vyhovět.

V dovolání, jímž napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce označil otázku procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterou pokládá za konstantní. Bez poskytnutí poučení ve smyslu až 3 totiž dovodil, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, čímž mu zamezil v reakci na odlišné právní hodnocení skutkově a právně argumentovat.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení žalobcem vymezené otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ( , ).

Podle se v odvolacím řízení postupuje podle ; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná (odstavec 1). Porušení ustanovení až 3 soudem prvního stupně je vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu (odstavec 2).

Z obsahu spisu se podává, že odvolací soud neprováděl žádné dokazování a při odvolacím jednání dne 21. 3. 2017, jehož se žalobce i žalovaná s právními zástupci účastnili, nevyzval žalobce k doplnění skutkového tvrzení ohledně předání peněžních prostředků žalované a k označení důkazů.

Z ustanovení § 657 obč. zák. vyplývá, že ve sporu o zaplacení dluhu z půjčky věřitel (žalobce) musí v intencích uvedeného ustanovení splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněžních prostředků a že měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že uvedené plnění podle smlouvy dlužníku skutečně poskytl. Předpokladem důkazní povinnosti je tvrzení rozhodných skutečností účastníkem ( ).

Poučovací povinnost podle v občanském soudním řízení neplní jen soud prvního stupně, ale i soud odvolací při odvolacím jednání, a to přesto, že v systému neúplné apelace je výrazně omezen v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než kasací rozhodnutí soudu prvního stupně; podle totiž platí, že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s nebo (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2012, ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. ). Jiný postup než kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně by při zjištění existence popsané vady řízení mohl odvolací soud zvolit jen v případě, že by účastník na řádnou výzvu a poučení odvolacího soudu podle nijak nereagoval.

V projednávaném případě odvolací soud dospěl – oproti soudu prvního stupně – k odlišnému právnímu závěru ohledně vzniku závazkového právního vztahu z půjčky; dovodil, že žalobce (věřitel) na plnění nemá právo, protože předmět půjčky žalované nepředal. Kdyby k témuž úsudku dospěl již soud prvního stupně, musel by žalobce vyzvat k doplnění tvrzení ohledně předání peněz dlužnici, k označení důkazů toto tvrzení prokazujících a poučit ho o následcích nesplnění výzvy ( , 3 ). Žalobce v řízení před soudem prvního stupně nebyl vyzván (poučen) jen proto, že soud prvního stupně zaujal pro něho sice příznivý, leč z pohledu odvolacího soudu nesprávný právní názor (žeke smluvnímu konsenzu přistoupilo i předání peněz, a proto byl smluvní vztah z půjčky završen).

Poučovací povinnost podle je vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení tohoto ustanovení a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení. V takovém případě musí být – bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení – poučení poskytnuto odvolacím soudem v odvolacím řízení ( ) a jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu, je porušení ustanovení považováno za vadu řízení, pro kterou odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší ( , ). Soud prvního stupně pak v dalším řízení musí umožnit účastníkovi vylíčit chybějící rozhodné skutečnosti a označit důkazy, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení. V rozsahu, v němž skutková tvrzení a důkazy doplňuje jedna strana sporu i poté, kdy došlo ke koncentraci řízení, může doplnit tvrzení a označit důkazy i strana druhá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. ).

Lze uzavřít, že při zaujatém právním názoru měl odvolací soud žalobce vyzvat a poučit podle a ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně mohl přistoupit jen, pokud by nereagoval. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , 2, věta první, ).

Se zřetelem ke způsobu vyřízení dovolání považuje dovolací soud rozhodnutí o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za nadbytečné.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ( , věta druhá, ).

Poučení:Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 5. 2018

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu