Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4546/2017

-31

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Kortestona plus s.r.o., se sídlem v Praze 5, Za Zámečkem 744/9 (identifikační číslo osoby 289 82 622), zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, 2. května 7134, proti žalované N. K., o 70.672,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2017, č.j. -12, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 28. 3. 2017, č.j. -5, kterým Okresní soud v Ostravě podle odmítl návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle , [ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 ), dále jen „], přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle 241a odst. 2 v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Přípustnost dovolání vymezila žalobkyně tak, že „odvolací soud se pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“ Uvedla, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily její návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, když jej odmítly s odůvodněním, že je co do vylíčení rozhodných skutečností neúplný, což brání řádnému posouzení žaloby a odůvodňuje její odmítnutí bez výzvy k doplnění či objasnění žalobních tvrzení. Soudy obou stupňů nesprávně vyložily , pokud dovodily, že soud není povinen žalobce vyzvat k doplnění podání, jedná-li se o návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. ), žalobkyně prosazuje, že „nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému posouzení a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodných skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor.“ Dovolatelka se domnívá, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dostatečně vymezila veškerá skutková tvrzení a označila důkazy, ze kterých lze jednoznačně dovodit skutkový stav, stejně tak jako veškeré skutečnosti, ze kterých vyplývá vznik nároku i jeho výše. Je přesvědčena, že informace, které soudu poskytla v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, spolu se smlouvou o úvěru, poskytovaly soudu dostatečný podklad pro rozhodnutí o věci.

Závěry usnesení Nejvyššího soudu citovaného výše, na které dovolatelka odkazuje, však na projednávanou věc nedopadají. V uvedeném rozhodnutí vycházel Nejvyšší soud z odlišné procesní situace a zabýval se aplikací v řízení zahájeném žalobou ( ), nikoliv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, u něhož v výslovně stanoví, že se nepoužije.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. , zdůraznil, že přímo z právní úpravy (konkrétně z ve znění do 31. 12. 2012 /od 1. 1. 2013 jde o odstavec 4 téhož ustanovení/) vyplývá, že není možné odmítnout návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pouze částečně, přičemž toto ustanovení zároveň výslovně vylučuje aplikaci , který upravuje odstranění nedostatků podání. Soud může návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, stejně jako u platebního rozkazu vydaného podle , přistoupí-li k jeho vydání, vyhovět jen zcela, nikoliv částečně. Je-li návrhem uplatněno více nároků a neumožňují-li skutková tvrzení v žalobě učinit závěr, že z nich vyplývají všechny tyto nároky, nelze platebním rozkazem rozhodnout jen o některých nárocích (srov. v právnické literatuře Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1152). Závěr odvolacího soudu o odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu za situace, kdy je část návrhu neprojednatelná, je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že žalobkyně v návrhu uvedla pouze počáteční výši jednotlivých svých nároků, aniž by konkretizovala, na úhradu jakých nároků uváděných v návrhu byla použita částka 1.973 Kč zaplacená žalovanou, a není tak jasné, jaká je struktura uplatněného dluhu. Totéž soud uvedl v případě smluvní pokuty, jejíž výše se odvíjí právě od výše dluhu žalované. Není možné akceptovat názor žalobkyně, že sdělením celkové výše dluhu a souhrnné výše provedených úhrad ve spojení s odkazem nau (smlouvu o úvěru) obsahující procentuální poměry pro alokaci plnění jednotlivých splátek na vnitřně strukturovaný dluh, řádně splnila svoji povinnost tvrzení a bylo na soudu, aby sám výpočtem zjistil, jak dospěla k výši dlužné částky, z níž poté odvodila i výši smluvní pokuty. Soud nemůže tvrzení žalobkyně obsažená v návrhu jakkoliv dotvářet či domýšlet. Tím by byly popřeny základní zásady sporného řízení, zásada dispoziční a projednací a došlo by k nahrazení procesní aktivity žalobkyně, porušení rovnosti stran a v důsledku toho i práva na spravedlivý proces (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. ). V daném případě návrh na vydání elektronického platebního rozkazu neobsahuje vylíčení skutku alespoň v takovém rozsahu, aby nebyl zaměnitelný s jakýmkoli jiným skutkem, tedy skutková tvrzení obsažená v návrhu nelze považovat za vylíčení rozhodujících skutečností, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout; takový návrh je namístě postupem podle odmítnout.

Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , od něhož se měl odvolací soud odchýlit, je nepřiléhavý pro skutkovou odlišnost porovnávaných případů. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že z obsahu návrhu a příloh (pojistné smlouvy a přehledů) je nepochybné, čeho a v jakém rozsahu se žalobkyně po žalovaném domáhá, a lze z něho dovodit, z jaké částky a za jaké období požaduje úroky. V projednávané věci však nelze z žalobních tvrzení dovodit, jaké konkrétní nároky včetně smluvní pokuty či jejich části byly uhrazeny platbou, kterou žalovaná zaplatila a není tak jasné, jaká je struktura uplatněného dluhu a výše smluvní pokuty; chybějící údaje se nepodávají ani zy přiložené k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Odvolací soud se tak od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , neodchýlil.

Shora popsaná skutková neurčitost návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu spočívající v absenci konkrétních skutkových údajů vymezujících předmět sporu v posuzovaném případě způsobila, že pro uvedené nedostatky nebylo možno v řízení pokračovat, neboť pro řádné a nezaměnitelné vymezení předmětu řízení by bylo třeba odstranit výše specifikovanou vadu neurčitosti návrhu, přičemž tento postup je podle ustanovení vyloučen.

Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání (odchýlení se odvolacího soudu od rozhodovací praxe dovolacího soudu) tak není naplněn a lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 5. 2018

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu