Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 924/2018

-178

USNESENÍ

E. M.

Aldis, a. s.

se sídlem v Hradci Králové - Věkoších, Eliščino nábřeží č. 375/1, IČO 47468386, zastoupenému Mgr. Martinem Boučkem, advokátem se sídlem v Lochenicích č. 200, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2017 č. j. -156, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Boučka, advokáta se sídlem v Lochenicích č. 200.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2017 č. j. -156 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. , uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. , uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2012 sp. zn. nebo – přímo ve vztahu k ustanovení – například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li žalobkyně s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2009 sp. zn. , že soud „nemůže hodnotit jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně neomluvenou absenci, pokud nedosáhla ani pěti pracovních dnů, bez toho, aby se zabýval dalšími okolnostmi tak, jak je judikováno v citovaných rozsudcích Nejvyššího soudu ČR“, pak přehlíží jednak to, že odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku – vzal náležitě v úvahu všechny okolnosti významné pro posouzení intenzity porušení pracovních povinností žalobkyní, když mimo jiné uvedl, že soud prvního stupně „nemohl přihlédnout k pracovní historii nebo k přiznání nenárokových složek mzdy žalobkyně, neboť nastoupila do práce po sedmileté absenci“, a že „naopak přihlédl k tomu, že žalobkyně se ani přes výzvu žalovaného již do zaměstnání nedostavila a ten byl nucen hledat novou mzdovou účetní“, a jednak to, že výsledné posouzení intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek a že k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srov. odůvodnění již zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. ). Rozsudek odvolacího soudu (v závěru, že „neomluvená absence žalobkyně byla porušením povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a že po žalovaném nebylo lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr žalobkyně u něj nadále pokračoval, ani aby jej ukončil výpovědí“) je proto v souladu s právními závěry v těchto rozhodnutích přijatými; soudy však v dovolatelkou zmiňovaných věcech vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než který byl zjištěn v projednávané věci.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani námitky, kterými dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný - uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž soudy vycházely při posuzování otázky, zda žalobkyně svým jednáním, které se stalo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20. 4. 2016, porušila zvlášť hrubým způsobem povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, a předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že jednání žalobkyně nenaplňovalo svou intenzitou zvlášť hrubé porušení pracovních povinností a důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru tedy nebyl naplněn)].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2018

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu