Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1872/2017

-211

USNESENÍ

M. Ch.

1) L. M.

,

2) V. P.

a

3) P. S.

, všem zastoupeným JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Hradební 1294, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 25. 8. 2016, č. j. -163, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 10. 5. 2016, č. j. -134, odmítl podání žalobkyně ze dne 3. 6. 2013, jímž se na žalovaných domáhala zaplacení částky 1.153.000 Kč na ušlém zisku, na náhradě bolestného, za ztížení společenského uplatnění, za ztrátu na výdělku a za náklady vynaložené na léčení a placení měsíční renty 25.000 Kč po dobu 25 let, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co usnesením ze dne 3. 4. 2015, č. j. -131, vyzval žalobkyni k doplnění rozhodných skutečností k jednotlivým uplatněným nárokům, k označení důkazů a k řádné úpravě žalobního petitu, a žalobkyně tyto nedostatky neodstranila ani přes poučení ani po prodloužení lhůty. Protože žaloba neobsahuje náležitosti stanovené v , není patrno, zda žalovaní mají plnit společně a nerozdílně nebo každý samostatně a v jaké výši, chybí vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů ohledně jednotlivých nároků, nelze pro takové nedostatky v řízení pokračovat.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 25. 8. 2016, č. j. -163, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí podání potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů řízení je zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal postup soudu prvního stupně správným, když vyzval žalobkyni k opravě a doplnění podání, neboť její podání ze dne 3. 6. 2013 postrádá základní náležitosti ( ), zejména vylíčení rozhodujících skutkových okolností k uplatněným nárokům, určitý a srozumitelný žalobní petit a nevyplývá z něj, zda žalovaní mají plnit společně a nerozdílně nebo každý samostatně. V podaném odvolání žalobkyně sice upravila žalobní petit tak, že požaduje po žalovaných zaplatit společně a nerozdílně za ušlý zisk 1.000.000 Kč a vzala žalobu zpět ohledně nároku na náhradu nákladů léčení, renty a bolestného, avšak ani k nároku na náhradu ušlého zisku nedoplnila své podání o vylíčení rozhodných skutečností, takže důvod pro odmítnutí jejího podání nadále trvá, žaloba je v této části neúplná a neurčitá.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že napadené rozhodnutí řeší procesněprávní otázku v rozporu s ustálenou soudní praxí a dosud nebyla dostatečně vyřešena otázka, zda je možno v rámci odvolacího řízení posoudit jako jeden ze základních předpokladů pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně nedoložení důkazů k žalobním tvrzením, a zda k odmítnutí žaloby postačuje neupřesnění způsobu, jakým mají být žalovaní zavázáni k plnění. Rekapituluje nároky, jak je uplatňovala v průběhu řízení, s odkazem na namítá, že v žalobě specifikovala jednotlivé nároky i jejich výši, a s odkazem na publikovanou judikaturu dovozuje, že v případě nároku na peněžité plnění uplatněné z důvodu náhrady škody bylo její povinností jasně a přesně uvést peněžitou částku, kterou požaduje, což splnila a soud je tím vázán, a není její povinností uvádět způsob, jakým mají být žalovaní zavázáni k případné náhradě škody, neboť toto je až otázkou dokazování. Výši svých nároků specifikovala uvedením požadované částky, nedoložila pouze důkazy k prokázání jejich výše. Navrhla zrušení potvrzujícího výroku usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení ( ), zastoupenou advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání není podle přípustné.

Podle ust. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení musí žaloba obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se domáhá (tzv. žalobní petit). Žalobce musí vylíčit skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, a pokud žaloba neobsahuje všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést ( ). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen ( ).

K výzvě soudu prvního stupně ze dne 3. 4. 2015, č. j. -131, žalobkyně neodstranila vady žaloby, která byla podána 3. 6. 2013, následně v odvolání pouze upravila svůj žalobní petit tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit jí ušlý zisk ve výši 1.000.000 Kč s tím, že ohledně nákladů vynaložených na léčení, placení renty a bolestného bere žalobu zpět.

S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobkyně ani po jeho případném upřesnění obsaženém v odvolání nesplňovalo náležitosti žaloby na plnění. Žalobkyně ani přes řádně doručenou výzvu nedoplnila žalobu v požadovaných směrech, a ani v podaném odvolání proti usnesení soudu prvního stupně neodstranila všechny nedostatky žaloby. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žaloba i po podání odvolání zůstala neprojednatelná, neboť ani k nároku na náhradu ušlého zisku 1.000.000 Kč nebyla doplněna o vylíčení rozhodujících skutečností, nutných k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, ačkoliv právě i k tomu byla vyzvána soudem prvního stupně a řádně poučena.

Dovolání podané k řešení dvou shora uvedených procesněprávních otázek není z hlediska přípustné, neboť napadené rozhodnutí na jejich řešení nezávisí.

Obecně platí, že žalobce je povinen v žalobě označit důkazy, jichž se dovolává, avšak neoznačí-li je, nejde o vadu žaloby ve smyslu , neboť potřebné důkazy může označit např. v rámci přípravy jednání, popřípadě při jednání před soudem prvního stupně, a proto nedostatek žaloby v tomto směru nebrání pokračování v řízení a není důvodem k odmítnutí žaloby. Jak je však zřejmé z odůvodnění usnesení odvolacího soudu v dané věci, nedoložení důkazů k žalobním tvrzením nebylo důvodem jeho rozhodnutí a nebylo jím ani neuvedení způsobu, jakým mají být žalovaní zavázáni k plnění, takže v těchto otázkách, které odvolací soud ani neřešil, se nemohl ani odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle věty první odmítl, neboť jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolání není podle přípustné.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. března 2018

JUDr. Marta Škárová

předseda senátu